Reklamy SEM

Červen 2010

Po dlouh3 dob3

28. června 2010 v 15:55 | ->*Mrs.*M@rk€tk@*<- |  FF-Beichte
Už dlouho sm3 tu n3byla... Jak už jsm3 ř3kla... od prosinc3 mi př3stal fungovat int3rn3t.... T3d už mi jd3 al3spon n3co.... al3 j3 toho tu j3st3 spousta... co mi tu n3jd3... Tgž3 SB doufám, ž3 jst3 si m3 vsici n3vymazali a bud3t3 cist moj3 články dál... Jinak za tu dobu js3m napsala spustu nových FF ... a postupne vám j3 s3m budu dávat adoufám ž3 si al3spon n3jak3 př3čt3t3... Budu ráda za vš3chny kom3nty ... Ahoj :D:D

Beichte 1.díl

28. června 2010 v 15:40 | ->*Mrs.*M@rk€tk@*<- |  FF-Beichte
"Ty seš kopyto!"křikne na mě Dana, až sebou cuknu. "Hlavně že ty seš chytrá...jak to patří??"křičím na ní pro změnu já a otáčím mapou na všechny možný strany. "Tohle je beznadějný...ztratily jsme se."vzdychne kámoška a sedne si na zem...vůbec jí nevadí, že sedí na kraji silnice. Tudy stejně skoro žádný auta nejezdí...o to větší problém. "Takhle se do té agentury nikdy nedostaneme."zakňučím, utřu si z čela pot a posadím se za Danou na zem. Jsme totiž nejlepší kámošky a pocházíme z Česka. Rozhodli jsme se, že poletíme do Německa do jedné agentury přes modeling. Nějaké zkušenosti s focením už máme, tak jsme si řekly, že to zkusíme. Ale místo letadlem jsme museli jet autobusem, prej za nás naši nebudou vyhazovat zbytečně peníze :-(:-)... Autobus ale zastavil na jedné zastávce...já s Danou jsme si skočili na WC a když jsme se vrátili z5, autobus byl pryč. Německo je od nás asi jenom deset kiláků, ale je tady tolik silnic a cest, že prostě nevíme kudy. "Hele..Market...auto."křikne nadšeně Dana a v mžiku je na nohou... Já se pokusím taky postavit, ale bágl mě stáhne zpátky na zem...hm...tak znova...jupí... stojím :-) "Je nebezpečný zastavovat...co když tam bude nějakej úchylák?"řeknu Daně, ale ta jenom protočí panenky a už se zdvyženým palcem máchá okolo sebe. Musím říct, že vypadá vážně komicky. "Teď nebo nikdy..."řekne si spíš pro sebe, když je auto od nás asi jenom několik metrů... je to spíš dodávka než auto. "Jupíííí..."křiknu, když dodávka vážně zastaví. Z auta vyleze nějakej chlápek...já jsem to říkala! Určitě nám zastavil nějakej úchylák! "Máte nějakej problém, děvčata?"zeptá se nás. "No víte... ujel nám autobus a ztratily jsme se...nepocházíme odtud, takže to tady neznáme. " dá se s ním hnedka do řeči Dana. "A kam máte namířeno?" "Do Německa. Přesněji do Hamburgu."řeknu pro změnu já. "Víte, nejedu sám. Jsem jenom šofér, takže tady minutku počkejte a já se odběhnu zeptat kluků, jestli by jsme vás mohli odvést."řekne ten chlápek a odchází z5 k autíčku. "Hele, jestli se tam nedostaneme, jsme v hajzlu..."pošeptám Daně do ucha a ta jenom přikývne. Chlápek za náma zase příjde. "Tak pojďte...svezeme vás."řekne a pomůže nám s báglama. Hodí je dozadu dodávky a otevře nám dveře. Chvilku nic nevidíme, protože je tam tma (bo se nám to aspoň zdá:D), ale pak začnu zaostřovat. Všimnu si čtyř kluků, kteří na nás koukají jako na nějaký marťany z Marsu. "Hoy..."pozdravím je a usměju se na ně. "Nazdárek trosečníci...vítejte na palubě."zasměje se jeden z těch kluků...všimnu si jenom, že má dredy. Posadím se vedle něho a po levé ruce spí nějakej kluk s dlouhejma, hnědejma vlasama a evidentně neví o světě. Dana si sedne vedle kluka s krátkejma, blonďatejma vlasama. Jo a ještě naproti mě sedí ten čtvrtej kluk...černý, delší vlasy s několika bílými pramínky, namalovanej (což mě docela zaráží) a cool oblečení. "Jinak díky za svezení...by jsme byli asi jinak v loji..."navážu nějakej konverzaci, protože Dana s hubou dokořán čumí na blonďáka a ten jí pohledy oplácí...Jenom nad tím zakroutím očima. "Kam že to máte namířeno?"zeptá se mě ten blonďák. "Do Hamburgu..."odpoví za mě Dana. "Jinak já jsem Tom, tohle je můj brácha Bill...Gustav a tohle spící mimimo je Georg." představí všechny dredáč. "Já jsem Market a ..." "...a já jsem Dana." A tak klábosíme celou cestu. S klukama je vážně sranda. Ti dva bráchové - Tom a Bill - se pořád jenom okřikují a dělají si naschváli...no prostě legrace :-) "Hele holky...nemáte tady sebou náhodou pastu na zuby?"zeptá se nás najednou Bill a mi na něj jenom nechápavě kouknem. "Sis ráno zapomněl vyčistit zuby?"směje se Tom. Bill na něj jenom hodí xicht a ukáže na "pořád" spícího Georga. V tom mi svitne a proto vytáhnu z báglu pastu... "Perlička?"zasměje se Bill. "Když se ti to nelíbí, tak..."řeknu a chci si jí vzít nazpátek, ale Bill mi jí nechce dát. "Ne...já mám perličku nejradši."řekne s úsměvem. Pak se nakloní k Georgovi a během chvilky je celá moje pasta na Georgově hlavě. "Díky...ti pak koupím novou."řekne Bill. "Jenom aby."zasměju se. Pak se bavíme dál a já si nemůžu nevšimnout Tomových pohledů...buď mi čumí na nohy, protože mám minisukni a nebo do výstřihu...mno top s výstřihem prostě dělá své :-) "ÁÁááá..."zívne Georg a protáhne se. "Už jsme tam?"zeptá se a protře si oči. "Ještě tak deset minut."odpoví mu Gusťa. Pak se ale Georg zarazí... všimne si mě a Dany. "Něco mi ušlo?"zeptá se zaraženě, že se musím začít smát. Všechno mu vysvětlíme... Jenom napjatě čekáme, kdy si všimne té pasty a konečně je ten okamžik tady...Georg si rukou prohrábne vlasy a ... "Kterej debil??"křikne a rukou dává pastu z vlasů pryč. My všichni máme solidní záchwat, takže mu ani nemůžeme odpovědět. "Je mi to jasný...Bill."řekne rozzuřeně Georg. Bill jenom se smíchem zvedne bezbraně ruce do vzduchu. "Tak panstvo...a dámy...vystupovat."houkne na nás řidič a my s Danou vystoupíme. Kluci nám pomůžou vyndat bágly. "Tak díky za odvoz..."poděkujeme. "A co pusu na rozloučenou?"zeptá se s úsměvem Tom. "No že jste to vy..."zasměju se a všem čtyřem dám pusu na tvář. Dana udělá to samé. "Tak zatím kluci..."rozloučíme se s něma a po chvilce vidíme, jak dodávka s klukama odjíždí pryč. "Ty woe...my jsme kravky."začne nadávat DAna. "Proč?" "Protože jsme si neřekly o čísla. Chtěla bych je ještě někdy potkat. Byla s něma sranda... "vysvětlí a flákne se rukou do čela. "Třeba se s něma ještě potkáme...kdo ví?"