Reklamy SEM

První a poslední polibek 2.díl

7. července 2008 v 21:09 | M@rketk@ |  FF-První a poslední polibek
---o 2 dny později------


Bill mi už několikrát psal a volal jestli s nim někam nezajdu, moje odpověď byla vždycky ne. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět, a k tomu mi nebylo moc dobře vlastně vůbec. Takhle mi ještě nikdy nebylo a máma zrovna odjela k babičce a já ležim v posteli, mám skoro 40°C horečku a nemůžu skoro ani dejchat jaký je mi teplo, je to hnus a nejhorší je že máma se vrátí až pozejtří. Je víkend spíš teda pátek, ale pro mě je to víkend. Tak ležim a nevnímám že zvoní mobil. Nic nevnímám.
"Trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr" zvoní zvonek jak šílenej , snažím se vstát sice je to hrůza ale snažim se, jdu po schodech dolů ke dveřím otevřu je a v nich stojí Bill.
"Ahoj Markétk....." nedořekl to, protože když mě viděl docela se vyděsil
"Co je?" koukala jsem se
"Co ti je?"
"Nic viróza, co chceš?"
"Tě vidět, dlouho jsem tě už neviděla zeptat se jak se máš tak?"
"Hm vidíš ne, není mi dobře a myslím že tě bude Gabriela schánět" nevím proč sem na něj byla tak zlá, on si to nezasloužil, nemoh za to že mě nemiluje.
"Proč to říkáš?"
" Protože mi není dobře, sorry"
"Můžu dál?" zeptal se po chvíli
"Hm pojď" a zavedla ho k sobě do pokoje
"Chceš něco k pití?"
"Red Bull" a šla jsem dolů když sem přišla našla jsem Billa jak se čet lékařskou zprávu, kterou sem nechala na stole.
"To je víc než viróza" řek
"Ce je ti do toho?!" vyjela jsem
"Hodně mi je do toho"
"Není a dej mi s tím pokoj!" vykřikal jsem
"Vždyť tady se píše že máš leukémii, je to pravda Markétko?"
" Dej to sem a vypadni odsud slyšíš? Já tě už nechci nikdy v životě vidět!" křičela jsem jako pominutá, Bill mě ještě chvíli překecával,ale nakonec odešel, já se se slzama v očích zhroutila na postel a brečela.


----O 2 týdny později----


"Copak už nic nejde dělat doktore?" ptala se ubrečená tmavovlasá žena, plešatého doktora v nemocniční chodbě
"Je mi to moc líto, ale nejde Kláře už není nijak pomoci" řekl smutně doktor a šel
Žena se zhroutila do židle v nemocničním pokoji a tiše plakala, její jediná dcera umírá a ona se na to může jenom koukat, je úplně bezradná.
Spí tady vedle ní, jako andílek i když se její opálená pleť změnila na pleť mrtvoly. Byla bledá a pohublá , ale obličej měla do kulata.Její vlasy ztrácely barvu dřív byly kaštanově hnědé,a el teď zbledly a mnoho jich vypadalo, protože před rokem chodila na chemoterapie a teď je to na ní značně vidět. její dcera přestala bojovat o svůj život před 14 dny, když přijela domů ležela v horečká u sebe a brečela. Nevěděla proč brečí neřekal jí, jenom jí řekla čtyři slova na které asi nikdy nezapomene:
"Nemá to cenu mami" a rozplakala se.
Před týdnem se jí udělalo o mnoho hůř a museli jí hospitalizovat. A od té doby je tu pořád s ní nehla se od ní a jejího pokoje.
Byla už skoro půlnoc než Petra (jako máma) usnula , ale probudil jí Markéty hlas, něco říkala ze spaní:
"Kde jsi Bille?Kde jsi?" a pořád to samé. Petra přemýšlela kdo vlastně je ten Bill až si vzpomněla že s ním chodila ven a občas jí o něm i Klára vyprávěla. Věděla že by to asi měl vědět, sebrala jí telefon a našla jeno číslo.
Zavolala na to číslo
"Markétko? sem tak rád že voláš" řekl nějaký hlubší klučičí hlas
"Já nejsem Markétka, ale její matka, jsi Bill?"
"Ano jsem" trochu se zarazil
"Markéta je v nemocnici, mohl by jsi sem přijet? pořád tě volá ze spaní" řekla Petra a začaly jí téct slzy..
"Jistě a v jaké?" zněl jeho hlas vyděšeně
"U sv. Mikuláše"
"Už jedu" položil to.
**
Bill si okamžitě nazul boty a sehnal taxi, bylo mu jedno jestli ho někdo pozná nebo ne, Vždyť Klárka, je v nemocnici a podle hlasu její maminky na tom nebude moc dobře. Co bylo na tom že je půl noc? je mu to bylo jedno hlavně když se k ní dostane. Cesta taxíkem mu připadala nekonečná.
"No konečně" řekl si když stál před nemocnicí , jenom doufal že nebude zamčená, nebyla. Sestra u příjmu ho nejdřív nechtěla pustit , ale když jí vysvětlit jak se věci mají. Tak to svolila,ale pod podmínkou že ho doprovodí jiná sestra k jejímu pokoji.
Zaťukal, vešel dovnitř a pozdravil se s Klárky maminkou, ona řekal že jde pro kafe a odešla.
Vzal Markétu za ruku a hladil jí.
"Proč jsi mi už dřív neřekla že jsi nemocná, proč? Mohlo to být všehcno jinak. Mohlo to dopadnout všechno jinak" a potváři se mu kutálela slza a za ní další a další a padali Klárce přímo na její bledou ruku.
-------------------------------------------------

Cítila jsem že mi něco kape na ruku otevřela jsem oči a viděla Billa, jak mě drží za ruku a brečí, on vážně brečel. Koukala jsem na něj
"Bille, co tu děláš?" zeptala jsem se ospale
Zvedl hlavu a koukal na mě uslzenýma očima
"Markétko" křikl radostí a dal mi pusu na tvář
"Co tu děláš?"
"Chci být s tebou"
"A proč? já o to nestojím Bille jdi si za Gabrielou" řekla jsem a svou ruku jsem dala pryč od jeho
"Proč tohle říkáš?" divil se
"Já tě slyšela Bille, tenkrát u tý fontány. Moc dobře jsem slyšla jak jsi říkal, že jsem jenom kámoška a že by jsi se mnou nemoh nic mít a chápu to. Jsem ti odporná" řekla jsem
"Ale to není pravda"
"Není? ale jdi je to pravda. Víš Bille já tě miluju teď to vim na tuty , ale nechci tě už nikdy vidět a vim že se mi to za nedlouho splní , auuu" řekla jsem a chytla se za ruku, vjela mi do ní bolest jako ještě nikdy, věděla jsem že nemám už moc čas, leukémie mě dostala a já s tím nemohla nic dělat
"Co??" divil se Billa upřeně na mě koukal
"Jdi pryč" a otočila jsem hlavu
"Ne, já tě taky miluju" otočil se a koukal na mě.
"Nevěřim ti , miluješ Gabrielu a mě to říkáš jenom kvůli tomu že tady ležim a umírám nic víc, je to jenom slitování co?"
Není, uvědomil jsem si to když jsi mě od tebe vyhodila. Když jsi mi řekla ať vypadnu a když sem viděl tu zprávu, přemýšlel jsem a uvědomil jsi že jsem blbec. Celej život sním o pravý lásce a když jí mám konečně na dosah ruky, tak o tom ani nevím, nevěděl jsem to. odpust mi to Markétko vážně tě miluju a nechci ztratit. Nesmíš umřít, prosím" řek a já na něj koukala, on se ke mně naklonil blíž a políbil mě, zavřela jsem oči a vychutnávala si to, bylo to krásný, měl tak jemné rty a byl něžný.
Jenže já už sem ty oči nidky neotevřela, zemřela jsem při na šem prvním a posledním polibku. Asi to bylo jediné an co jsem celou dobu čekala.
**

Bill jí líbal opatrně a něžně, vnímal jenom jeho a jí nikoho jiného. Nevšiml si že přítroje na kterých byla napojena začaly pípat, že dovnitř vtrh doktor. Billa odlepil od Markéty, byl nejdříc v šoku, ale potom mu došlo co se stalo.
Ona zemřela, řekl mu nějaký hlásek v jeho hlavě, je mrtvá, už nikdy jí nedudu moct políbit. Už jí nikdy neuvidí se smát, nikdy se jí už nebude moct dotknout. Nebude jí říkat, jak jí moct miluju, už nikdy. Ten polibek byl krásný a on si tak přál aby nebyl poslední ale byl. promarnil svůj čas, promarnil svojí opravdovou lásku, hledal jí všude ale přitom jí měl na dosah a neuvědomil si to. Byl tolik slepý.
Nikdy nezapomene na jejich první a i závoveň poslední polibek .....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsi fans nebo anti-fans?

Jsem fans
Jsem anti-fans

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama