Reklamy SEM

Noc pod hvězdami 28.díl

20. června 2008 v 8:46 | M@rketk@ |  FF-Noc pod hvězdami
Vůbec nechápu, proč na nás před barákem čeká auto. Když se do něj nacpu, chci se zeptat Bill na spoustu věcí, ale ten mi polibkem zacpe ústa. Tak potom už radši neříkám nic. Stejně by mě začal znovu líbat. Ne, že bych proti tomu něco měla! :) Ale nemůže mi vypadnout z hlavy, kam mě Billík chce vlastně "unést".
"Už tam budeme," promluví po půlhodince konečně Billík.
"A kde?" ptám se. Lehce mě líbne na tvář. Potom se auto zastaví a já můžu vylézt.
"Konečně…" kouknu se nahoru, kde uvidím velký nadpis BRAVO. "Proč mě Bill bere do redakce?" přemýšlím a pak to vyslovím nahlas.
"Pšššt…" čapne mě za ruku. Potom jdeme za nějakou paní, která nás pošle do útulného pokoje. Tak se mi konečně Bill rozhodne svěřit, o co jde.
"Víš časopísky už dlouho prudili, že chtějí naše společné fotky a vím, že ty máš nejradši Bravo tak…" vysvětluje a já to začínám chápat.
"Takže, mi se budeme spolu fotit. Tady. A pak to bude v Bravu…" přijímám jeho slova. Nemůžu tomu uvěřit. Asi před měsícem jsem byla obyčejná holka z ulice. A teď se fotím s nejkrásnějším klukem na světě na titulku časopisu…
"Já tě miluju!" vrhnu se na něj a začnu ho pusinkovat!
"Ty jsi takové zlatíčko!" sedím mu na klíně a něžně se pusinkujem. :)
"Dobrý den…" vstoupí k nám mladá novinářka. Představí se a zeptá se nás na pár otázek. :) Bill je sice zvyklej, že většinou mu do rozhovoru mluví jen bratr, ale tentokrát jsem jeho místo zastoupila já. Skáčeme si do řeči, překřičujeme a hlavně někdy odpovíme úplně stejně… Prostě pohoda. Potom přejdeme do jiné místnosti, kde nás upraví a postaví před obrovský billboard se znakem Tokio Hotel. A potom se máme objímat, líbat, držet a dělat všelijaké věci, jako ostatně děláme pořád… :) Žádný problém. Sama se divím, že i Bill se takhle dokáže odvázat.
Najednou mě chytne nějak hodně romanticky:
"Miluji Tě…" zašeptá a dá mi krásnou pusu. Blesk fotoaparátu jede na maximum. Jsem zvědavá na reakci lidiček, až to uvidí. Po spoustě času konečně řekne někdo stop. Už mě to ani moc nebavilo. Se smíchem se rozloučíme a jdeme do auta, které je už pro nás připravené venku. Celou cestu se smějeme. Bill je moc rád, že se mi jeho nápad líbil. Když mineme baráček Kaulitzů, jsem celkem zmatená.
"My nejedeme domů?" ptám se.
"Chci tě vzít ještě na večeři." zašeptá.
"A co dneska ta starost?" propaluji ho očima.
"Jsme spolu přesně šest týdnů…" políbí mě, "A šestka je moje oblíbené číslo…"
Už šest týdnů? Jsem celá zmatená. Tolik? Já si pořád přijdu, jako bychom se potkali včera. Jako bych před pár dny přijela…ale zase je konec prázdni - skoro. Co bude potom? Vždyť budu muset chodit do školy…ale to se mi vůbec nechce. Chci být s Billem. Pořád s Billem!!! Dorazíme před krásnou restauraci. Taky mi dojde jaký je Billy velká gentleman…všechny pohledy se na nás otočí a tři mladé dívky si přijdou pro autogram. Brouček objednal stůl pro dva v malém salónku. Připadám si jako princezna. Je mi s ním tak krásně, že se to ani nedá vyslovit. Po pár hodinách zase jdeme zpátky do auta. Zase se smějeme. Zase se líbáme. Uvědomím si, co všechno pro mě vlastně znamená a že bych bez něj už nemohla být. Pro většinu je to jen ten kluk z plakátu. Ale pro mě už ne. Je to ten kluk, který se vedle mě každé ráno budí. Ten, co pro mě udělá všechno, aniž bych o to žádala. Bill, kterého většina zná jen z časopisů, je vlastně normální kluk, který našel lásku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LentyllQa LentyllQa | Web | 20. června 2008 v 8:46 | Reagovat

pro tebe 34 hlas ted ještě pro tu kámošku

2 LentyllQa LentyllQa | Web | 20. června 2008 v 8:49 | Reagovat

a pro kámošku 14

3 LentyllQa LentyllQa | Web | 20. června 2008 v 8:49 | Reagovat

dík pp

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama