Reklamy SEM

Noc pod hvězdami 25.díl

20. června 2008 v 8:28 | M@rketk@ |  FF-Noc pod hvězdami
"No to si z nás děláte prdel, ne?!" vyjede Bill na ty dva.
"Promiň." řekne mu jeho bratr. Otočí se a odejde. Naty se taky omluví a nechá se Tomem odtáhnou stranou.
--------------------------NATY A TOM--------------------------

Takhle to svoje zlato opravdu neznám. Je totálně přešlej.
"Tome?" promluvím na něj v momentě, kdy si sedne na gouč a schová hlavu do dlaní.
"Naty, zlato, lásko…" řekne a podívá se na mě. Na řasách se mu třpytí slzy. "Bill je teďka na mě strašně naštvaný. Asi před rokem jsme mluvili o tom, že Billovo poprvé je pro něj skoro posvátný a my tam takhle vlítnem, bez zaklepání a s blbou poznámkou. Tohle si ty dva nezasloužili. Jsem fakt kretén…"
"Spíš jsme…ne?" ptám se. Jeho slova mají naprostou pravdu.
"Ne, ty bys beze mě určitě zaklepala…" pokývám hlavou a posadím se mu na klín.
"A teď na mě bude čumět skrs prsty i Denda…a to mě hodně mrzí…Všechno mě to mrzí!" říká a jde mu to přímo ze srdce.
"Tak za prvé, frajere, stopro to ještě nestihli…jak znám Denis, potřebuje dlouhou předehru…za druhé, se teda měli zamknout, ale pro změnu sestra určitě zapomněla! Ta její skleróza!" zasměju se, "A Billík ti to odpustí…určitě…"
"No, ale on si to vysnil. Přesně takhle…vidělas, jakou měli atmosferu… A fakt myslíš, že jsme je nepřerušili? To bych si totiž neodpustil ani já…"
"Určitě ne…" teda doufám… - to dodám jen pro sebe…
--------------------------Z5 JÁ A BILL--------------------------
Oba dva jsme zticha. Skoro jsme to spolu prožili, ale teď jako by celý ten večer byl na houby. Billly je hrozně naštvaný a ze mě je hromádka neštěstí. Nechci ale před ním znovu brečet! Nechci! Ale asi se tomu nedá poručit. Po tváři mi steče slza. On si toho naštěstí nevšimne. Rychle jí setřu, ale to už uvidí.
"Denis?" zeptá se a chce mě obejmout. Já ho ale odstrčím a sednu si na kraj postele.
"Ty se na mě zlobíš, že jo?" pomalu si sedne.
Otočím se na něj: "Já myslela, že ty se zlobíš na mě…"
"Měl sem zamknout."
"Ne já…"
"Já…"
"Kdybych…"
"Ty za to nemůžeš…"
"Ale jo, protože…"
"Deny, ne…za všechno můžu j…" nedořekne. Skloním se k němu a začnu ho líbat. Nechci se totiž hádat a on diskutuje opravdu rád. A oba chceme mít poslední slovo, tak by to jen tak neskončilo. Najednou je ta atmosféra znovu tady. Jemně se mazlíme…už, už se to zase blíží…sem dost zvědavá, jak to bude. A myslím, že Billík je na tom stejně.
"Chceš to?" zeptá se mě a já jen kývnu, "Miluji Tě… A nemůžu už bez tebe žít a ni bych to nechtěl… Jsi celé moje srdce… Dýchal bych za tebe…" šeptá mi do ouška nádherný slova. Tak ráda je poslouchám a ještě radši jim věřím. Najednou někdo zaklepe na dveře a pootevře.
"Můžeme?" ptají se ti dva "miláčci" za dveřma. S Billíkem po sobě hodíme kukuč a nahlas se rozesmějeme… Naty s Tomem, kterým se mezitím podařilo dostat dovnitř, na nás nechápavě koukají… :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama