Reklamy SEM

Noc pod hvězdami 11.díl

19. června 2008 v 22:27 | M@rketk@ |  FF-Noc pod hvězdami
"Au!" vyjeknu, když zakopnu o tašku položenou u dveří. Billík se mi začne smát.
"Nechceš mě radši zvednout?" zamračím se. Jasně, že mi pomůže.
"Asi tu už jsou Georgie s Gustou!"
"Super! Moji věci, jak já vás miluju!" teď se pro změnu mračí Bill.
"A neřikalas, že miluješ mě?" rozesměji se a začnu ho líbat.
"Počkej…nechtěla si jít náhodou spát?"
"Ne-e." provokuji ho, "Chci se jít vykoupat…"
"Tak běž…" zamrká Kaulitz.
"Já…nechceš jít se mnou?" zadívám se mu upřeně do očí.
"To myslíš vážně?"
"Ano." Jdeme do spodní koupelny, kde se můžeme zamknout. Zapálíme si svíčky a zasneme světlo. Pomalu a jemně se zbavujeme oblečení. Najednou před sebou stojíme úplně nazí. Je to zvláštní pocit. Nehodlám vykládat, že sem se mu "tam" nekoukla. :) On mě sleduje ožralím pohledem. Je mi krásně, když se ho můžu dotýkat a nebrání mi v tom žádné pásky, obojky ani náramky. Vlezeme si do teplé koupele a navzájem se mejemě. Je to ta zvláštní, vzrušující a krásný! Hlavně krásný! Ani se mezi námi nějak zvláštního nestane. Teda to nějak zvláštního myslím samozřejmě v uvozovkách. :) Po půl hodince vylezeme a navzájem se uřeme. Klepu se. Ty jeho dotyky jsou nádherný! Pak si jdeme lehnout.
"Bille?" pronesu do tmy.
"Ano?"
"Dneska to bylo krásný…"
"Ne…nádherný! Miluju tě…"
"Já vím…" usneme si v náručí.
"Spááááčííííí!" zaječí Tom, který nám právě vlítl do pokoje. Jenže problém je, že upadne přes mojí tašku.
"Tome…" zaprotestuju. Nic. Pomalu se vymaním z Billovi náruče a nahnu se směrem k Tomovi.
"TOME!!!" zaječím. Leží ne zemi a ze spánku mu teče pramínek krve. Můj výkřik zbudí Billíska.
"Co se děje?" zeptá se rozespale.
"Tom! Nehekne se. Bože, kde mám mobil?" než ho najdu, uvidím ve dveřích Naty. Koukne se na svojí lásku, která se v louži krve válí na zemi. Propukne v hysterický pláč a uteče. Hodím mobil Billovi, se slovy ať zavolá sanitku a běžím na Nat.
"Tý…zlato…Naty…to bude v pohodě! Uvidíš! Bill volá sanitku!" připadá mi, že mě ignoruje. Mezitím do pokoje vtrhnou Georgie s Gustou.
"Denisa?" zeptají se a já kývnu. V tom Natka promluví.
"Můžu za to já! Já tam tu tašku položila, on spadnul kvůli mně!"
"Ale prosimtě! On tam vlítnul! To bude v pohodě! Hlavně klid!" utěšuji jí. Pak řeknu klukům, ať jsou u ní a jdu za Billem. Sedí u Toma a drží ho za ruku. Pohladím Billa po vlasech. Ani se na mě neotočí, ale duhou rukou si mě přitáhne k sobě.
"Zavolals je?" kývne hlavou, jako že jo. Najednou spatřím slzu, která mu teče po tváři. Něžně mu jí setřu. Rozklepaně se na mě podívá a zeptá se:
"Bude v pořádku?"
"Určitě. Ale ty musíš být silný!" pevně ho stisknu. Za pár minut jdu otevřít lidem, co si říkají saniťáci. Naty, Bill a já nasedneme do sanitky. Zbytek skupiny se tam už nevejde a tak slíbí, že se co nejdřív staví.
Sedím uprostřed a oba je objímám. Vím, že to potřebují. Natka svírá Tomovu ruku a Bill zase mě, jako klíště. Až to bolí. Dojedeme před nemocnici, kde Toma vyloží na nová nosítka. Jsem jediná, která je schopná souvisle mluvit a tak vysvětluji, co a jak se to stalo. Oni si mezitím brečí na rameni. Toma vyšetřují.
"Vy jste od pana Kaulitze?" vyjde doktor po dlouhé době čekání z Tomova pokoje.
"Ano." mluvím za všechny pro změnu já.
"Mám dobré zprávy. Bude v pořádku, teď je v bezvědomí, ale do večera se probudí."
"Můžu jít za ním?" zeptá se Naty mezi vzlyky.
"Jistě, ale bylo by dobré, kdyby za ním šli jenom dva." Vím, že já to nebudu a tak Natku pohladím po vlasech a Billovi dám pusinku. Bill mě ještě chvilku podrží v náručí a pošeptá mi, jak mě má rád a že až se Tom probudí, zavolá mi. Pak už mi zmizí oba z dohledu a já rychle vyběhnu z nemocnice, před kterou se dneska poprvé doopravdy srdceryvně rozbrečím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama