Reklamy SEM

By your side 5 (1/2).díl

20. června 2008 v 22:25 | M@rketk@ |  FF-By your side
"Seš opravdu hezkej kretén",prskal Bill kolem sebe,jak nasupeně šlapal k našemu pokoji…Jenomže miá mysl se stejně nedokázala soustředit na ne zrovna lichotivá slůvka,která mi byla věnována. Kdyby jen vědel,jak roztomile působil takhle rozzlobenej.A také nevědel ani to,jakou radost mi dělá to,že on trpí…Ale stejně se tahle bolest nedokáže vyrovnat té,kterou cítím já…Protože jemu ty fouzky po tvrdým drhnutí stejně slezou, a jeho obličej bude znovu nádhernej...Jenomže mé srdce už nikdy krásné nebude…Už nikdy nebudu moci věřit někomu tak hluboce,jak sem věřil právě jemu.Jenomže to byl rpáěv on,kdo po mé důvěre posléze podupal a celé mé srdce tím dokonale rozdrtil.Už sem nedokázal cítit nic.Ani lásku…ani soucit s těma holkama,které sem miloval bez kouska citu,nebo něhy.Prostě sem potřeboval uspokojení a oni mi to uspokojeni dokázali dát…víc sem nepotřeboval.Nic víc sem po nich nechtěl…Nechtěl sem ani polibky,ani doteky nebo mazlení.Stačil mi jenom rychlej akt,pak sprcha a nejraději sem tu holku pak už nepotkal…
Vím,že je to sobecký,ale takhle sem se prostě změnil,a newím,jak dál.Newím,jak z tohohle začarovanýho kruhu ven,a vlastně jsem ani nikdy netoužil se do něj dostat…
…O dva měsíce později….
Gustavova tvář konečně po dlouhý době poznamenává ůsměv.Davy fanoušků šílí z každýho našeho vystoupení a dokonce některé skandují před hotelama,kde občas přespáváme.Je to už dva měsíce,co je naša kapela zase v původné čtyřce,ale krom toho,že jsme zase o něco ůspěšnější a sme zase tím,se nic nezměnilo.David i Géčka jsou sice spokojeni,ale já tedy vůbec ne.Newím,jestli to David dělá shcválně,ale nesutále mě přiřazuýje do pokoje s Billem.A dneska došel s šíleným nápadem,že budeme jezdit dvěma tourbusy-a já budu muset být zase jen s Billem!
Za tyhle dva měsíce jsme spolu promluvili akorát tehdy ,když jsme si popřáli dobrou noc,nebo u jídla dobrou chuť.Dokonce mě i ty žertíky bavili tak jenom první týden.Pak už sem seš nemohl dívat do Billovy sklamané tváře a raději sem ho začal ignorovat.IU koncertů poskakoval kolem Geroga nebo někdy dokonce zajel až ke Gustímu,ale když se podíval na mě,jakoby jej udeřila elektřina,a raději rychle odběhl…A mě to takhle vyhovovalo.Nepotřeboval sem jeho blízkost…stejně pro mě jako brácha už dávno skončil!Tak proč bych měl ted smutnit?!
Byl zase jeden z pozdních večerů,a my se řítili zrovna dálnicí konečně domů-do Německa .Po dlouhé tour po Americe jsme si zasloužili vysněné volno a tak jsme se všichni čtyři zbalili a ještě dřív,než by si to David rozmyslel jsme se rozhodli jít domů.
Znudeně sem se zahleděl na hodiny na stěně a když sem uviděl čas,bolestně sem přivřel víčka.Bylo přesně něco po půl jedenácté a já se snažil usnout…ale spánek mě jaksi pořád obcházel Venku řádila hezká bouřka a nepříjemný zvuk hromů a blesků mi spůsoboval husí kůži.Neklidně sem se zamuchlal do svého paplonu ještě více a zapnul jsem si malou lampičku nad sebou.Poté jsem si z poličky vzal do urkou poštu od fanynek a začal jsem číst.Stejně na to nemám čas,a ted,když sem se nudil mi to přišlo jako dobrý zabití času.Zrovna sem si četl jednu fakt nechutnou poštu od mírně nadržené fanynky,a s povzdechem sem si uvědomil,že kdybych já měl napsat něco takovýho svý oblíbené hvězdě,asi by to vypadalo stejně….Za tyhle dva měsíce jsem totiž prožil asi tak pět žhavých nocí s holkama,které si doted ani pořádně nepamatuju.Dokonce ani newím,jak se jmenovali.To pro mě v tu chvíli vlastně ani nebylo důležité.Užili si,stejně jako já-a byl sem rád,že víc ode mě ani nečekali.Asi mě už holt znají...
Najednou mě z přemýšlení vyrušili tiché krůčky,které se pomalounku přibližovali...Ani sem se nemusel dívat,abych vědel,že to je on.Mé oči se prudce zavřeli a můj dech se mírně prohloubil..ještě pořád...ještě pořád na to nedokážu zapomenout...už je to tak dlouho,co se mě naposled dotkl,ale já to ještě pořád cítím...jakoby to bylo včera.
Čekal jsem,že si zaleze do postele naproti mě a půjde také spát,ale má úvaha se jaksi nepotvrdila,protože se závěsy na mé postely neklidně zavrtěli a poté závěs kompletně zmizel a já se mohl znovu utápět v té nádherné čokoládě,která na mě bolestně hleděla.Cítil jsem,že má strach...už jako malej se bouřek vždy moc bál.Jeho očka bloudili po mém obličeji a já najednou uviděl jak se jeho hrudník prudce zvědá a znovu pomalounku klesá.Vlasy měl nádherně uvolněné a spuštěné podél ramen a jeho rty byli provokující a smyslné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama