Reklamy SEM

By your side 3.díl

20. června 2008 v 22:23 | M@rketk@ |  FF-By your side
Jen co sem vešel dovnitř,uhodila mě do nosu známá vůně…tuhle vůni bych rozeznal mezi všema,protože nic na světě nevonělo takhle nadpozemsky krásně…A Ema už vůbec ne…Takhle mohla vonět jenom jediná osoba…Osoba,kteriou sem kdysi miloval ze všech nejvíce,ale jak se říká,časy se mění a stejně tak i lidé.A možná právě já patřím k těm,kteří se za ten rok dokázali hezky změnit!Už sem byl rozhodnej a raději sem ubližoval holkám já,než aby mi bylo ubližováno…Jakobych chtěl všechnu tu bolest,kterou sem cítil přenést na ně… Jakobych se chtěl pomstit za to,co mi spůsobila právě láska…Tohle slovo sem nesnášel,a už sem jej nikdy nechtěl slyšet…
O lásce se říká,že je to nádhernej cit,kterej je ten nejvzácnější a nejčistější..Ale jaký smysl má vůbec milovat někoho,když vám stejně jenom zlomí sdrce a pošlape po něm jako po kusu hadru?!Kdysi sem si také myslel,že já se nikdy nezamiluju,ale..plány se mění,a já byl zamilovanej ještě dřív,než sem si to vlastně stihl nějak uvědomit.Ale také mé srdce bylo na dvě poloviny ještě dřív,nnež si vlastně uvědomilo,že někoho miluje. Od té doby už žádné holce nevěřím.I kdyby mi vyznávali lásku hodiny,stejně bych jim už nevěřil…on mi taky sliboval…také mi vyznával lásku…a kde skončili jeho sliby?!V zapomenuté části mého srdce,kterou sem už nikdy nechtěl otevřít!A také ji ani neotevřu!Už nikdy a nikomu!Jenom jediná osoba mohla do méh srdce vejít,a já doted lituje,že sem ji to dovolil tak snadno.To sem však ještě ani netušil,jak moc toho budu litovat,protože kvůli téhle chybě sem přišel o všechno…
Nejenom,že sem stratil svého bratra..dvojče,ale také sem stratil jedinou lásku mého života,vyhodil sem jej z kapely,k odchodu tří spěvaček sem dopomohl také já,protože sem je sprostě využil ,stejně jako ty mě Bille!A to se prostě nedá zapomenout… "Co tady děláš?",vydechl sem a vzteklým pohledem sem pozoroval tvé unavené tělíčko,které se tiše rozvalovalo na druhé postely,která se skrývala v rohu mího pokoje.Tuhle postel sem já osobně nepoužíval,byla tady spíš,kdybych si sem přivedl kámoše nebo tak…Ale to se stejně nestalo.Já byl po nocích raději sám,a přes den sme bez tak neměli čas vůbec na nic…takže byla ta postel zatím prázdná…stejně jako moje srdce-možná plnilo funkci srdíčka,ale uvnitř bylo prázdné,a nevyužité… Jeho oči se na mě nesměle zahleděli a jeho rty se zůžili do tenké štrbinky jak se opatrně posadil.Jeho klidnej hlas ve mně vyvolával smíšené pocity."Mluvil sem s klukama a Davidem.Prej by byli rádi,kdybych se vrátil",šepl a já viděl,že jeho rozhodnost pod mím pohledem malinko poklesla."Ou,tak kluci by byli rádi",vydechl sem a musel sem sršet zlostí,jelikož sem v jeho očích zahlédl stopy strachu a nejistoty…Tady to máš Bille.Možná žes čekal brášku,kterej tě přivítá s otevřenou náručí,no to ses spletl! Já už tvým bráškou nejsem hezky dlouho!V den,cos mě podvedl,si mě uplně stratil...stejně jako já tebe. "A to že by se třeba mohli poradit také se mnou je jaksi nenapadlo co?!",vyštěkl sem po něm a dlaní sem ukázal ke dveřím."Vypadni pryč",šepl sem a svůj zoufale unavenej pholed sem upřel na jeho kufry,které se krčili u rohu postele."Já ale nikam nejdu!",řekl rozhodně a založil ruce na prsou.Nevěřícně sem sledoval,jak se spokojeně rozvaloval v peřinách a přitom ze mě nespouštěl pohled."Bille,vypadni odtud,nebo ti pomohu já!",varoval sem jej naposled.Ten malej hajzlík mě už hezky štval.Copak mu nestačí,jak moc mi ublížil?!Nestačí mu,že je ze mě tahle troska jenom kvůli němu?! Bill však nevypadal,že by se mě nějak zalekl.Jeho pohledu se znovu vrátila ostrost a smyslnost a malinko naklonil tvář,aby se mi mohl vysmát i výrazem."A copak uděláš?Uhodíš mě snad?",vydechl a svádivě si přejel jazykem po spodním rtu.Já nejdřív opravdu nevědel,co dělat.Zmateně sem hleděl na ten kousek kovu,kterej se jenom na malinkatou chvilinku objevil u jeho rtů,aby pak znovu mohl zmizet v jejich hloubce... Doted si přesně pamatuju,jak dokonale chutnali jeho horlivé polibky právě díky tomu malinkatýmu zářícvímu kovu,kterej mě zdobil koutek rtů."Ty víš,že sem tě nikdy neuhodil,ale to ještě neznamená,že bych nemohl ted!",řekl sem rozhorčeně,když si znovu jenom líně odfrkl,stratil sem nervy a jako blesk sem se přiřítil k postely,na které se doted vyvaloval.Jedním prudkým pohybem sem si jej strhnul do náruče a zpříma sem mu hleděl do náhle vyděšených očí.Bože můj...byl nádhernej...
"Co chceš dělat?",pípl a mírně polekaně zamrkal dlouhýma řasama.Jeho podmanivá vůně z něj intenzivně sálala a já bych jej cítil,i kdyby byl ode mě na míle daleko...tuhle vůni prostě nelze jenom tak zapomenout...Cítil sem ji pokaždé,když ěm líbal,ale ještě nikdy sem necítil vůni jeho těla jako takovýho...protože to štěstí měla jenom ona! "Ted tě vyhodím z mího pokoje a za tebou hezky poletí všech tvých pět kufrů",vydechl sem a mírně pobaveným výrazem sem sledoval,jak jeho očka ustrašeně sklouzla na pět velikejch kufrů u postele."Příště neprovokuj",špitl sem a táhl sem jej sebou hezky ke dveřím."Sakra,dost.Okamžitě toho nech!",vztekal se a klopýtkal za mnou,jak sem jej pevně táhnul za lem trika."Chodit umím i sám",vydechl nadurděně a jeho útlá ramena se mi najednou vyškubla ze sevření,ale jaksi stratil rovnováhu a přistál na zemi.Já se nad něj postavil s pobaveným úšklebkem."Hmm,nezdá se mi",řekl sem schválně,ale to sem netušil,že v příštím okamžiku budu ležet na zemi také,protože moje ctěné dvojče se prostě rozhodlo mě připravit o nervy.Drze mě potáhnul za lem džín,takže sem se skácel přímo na něj."Tak tohles neměl",procedil sem skrz pevně sevřený rty a chtěl sem jej znovu vytáhnout na nohy,ale jelikož můj "bráška" si chtěl hrát na rovnocennýho,začali sme se tam šťouchat a válet na zemi…
Nedá se to nazvat rvačkou,ale nebylo to ani milé pohlazení,nebo něžné doteky.Prostě sme se tak nějak dobírali,já jej tahal za vlasy,on mě zase kousal do rukou…Ale stejně pravej důvod nebyl jeho návrat do skupiny.Jakobychom si tím chtěli nějak ublížit ještě více.A vrátit si všechnu tu bolest… "Okamžitě toho nech",zavrčel,když sem jej konečně nějak spacifikoval a přehodil sem si jej přes rameno.Jeho drobné pěstičky mi naléhavě bušili do zad,a jeho rty mi do ucha sičeli ne příliš lichotivá slůvka."Klidně si mel co chceš,stejně ti to nepomůže",vydechl sem a najednou sem cítil,že se jeho rozbouřený tělíčko jaksi razem uklidnilo a jeho hlava odevzdaně poklesla na mé rameno.Prudce sem přivřel oči hned,jak sem ucítil jeho horkej dech na svým krku,a mé rty se neubránili jemnýmu vydechnutí.Cítil sem zběsilej tlukot jeho srdíčka a také sem uslyšel jeho tichej vzdech."Gustav mi řekl,že mě nenávidíš...je to pravda?",špitl do ztichlého pokoje a já najednou v té větě cítil něco zvláštního...jakoby to nebyla pravda...jakobych se o nenávisti k němu nikdy nezmínil. Pomalu sem jej položil spátky na zem a rozhorčeně sem se mu díval do posmutnělé tváře."Protože já tě taky nenávidím",špitl tichým hláskem a nesměle se mi zahleděl do očí.Jeho horkej dech ovanul mou tvář,a jeho oči naléhavě hleděli na mé rty.Ale jakmile se jeho tvář začala sklánět k té mé,prudce sem jej odstrčil."Kldině si zůstaň v kapele,ale se mnou nepočítej",vydechl sem tiše,vzal sem si polštářek a deku,a odešel sem do vedlejšího pokoje,kde sem měl něco jako menší obývák,ale hlavmní bylo to,že tam byl prostorní gauč… ………
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tady?

Ano, super blog 73.7% (42)
Ujde 7% (4)
Znám lepší 3.5% (2)
Nic moc 1.8% (1)
Ne, hnusnej blog 14% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama