Reklamy SEM

Polibek smrti

4. května 2008 v 10:30 | (Marky) |  FF-Jednodílné
Stále mě trápí ta stejná otázka,,Proč?" Směješ se na mě ze všech plakátů. V každém časopisu vidím tvou krásnou tvář, která se na mě stále usmívá. Už je to tak dávno co sem poprvé uslyšela tvůj nadpozemslý hlas a uviděla tvou andělskou tvář. Přesto ,že výpadáš jak ďábel anděla v sobě máš. Tak dávno mnou projela ta energie života a přesto jako by to bylo včera. Neuplinulo dne kdybych se na tebe jen na chvíli nepodívala, kdybych nezaslechla jen slůvko z tvých úst. Vím o tobě vše co se dá. Kde bydlíš co máš rád. Možná sem bláznivá, ale si moje láska života. Pro mě už neni nikdo jiný, nikdo kdo by mě tak u srdce hřál. Nikdy si mě neviděl a to mě ubíjí, s tím já nemůžu žít. Musím tě potka, musím cítit tvůj dech, tvůj pohled na mém těle, takhle už nemůžu dál....musím jet za tebou.
Ano opravdu si připadám jak blázen. Já přece na lásku nevěřím, nikdy neexistovala ale co se to semnou ted děje? Můžeš za to ty! To co semnou provádíš já prostě neunáším. Musím ti to říct jak moc tě miluji. Budeš si myslet že sem blázen, budeš mít asi pravdu ale já musím, už nezbývá moc času, na to ti to říct.
,,Zbohem" byla má poslední slova, když sem opouštěla svou rodinu, přátele , svůj život a věděla že už se nevrátím. Vše co sem měla sem ted dala tobě. Jak lehké se zdálo najít tě. Stačilo koupit ten lístek naděje a odjed za tebou. Bylo mi líto mé rodiny,už mě neuvidí. Mám je moc ráda, ale tohle bylo důležité pro mě pro můj poslední dech.
Nedokážu popsat ten pocit. Stát tak blízko a cejtit tu vzdálenost. Dlouho sem stála před tvým domem a ty si nepřicházel. Tolik dní a nocí v té zimě bez jídla a pití. Únava mě zdolávala ale já nesměla usnout, nesměla sem ztratit poslední šanci. Vím není to pro mě dobré, ubývám na síle a čas se mi krátít čim dál víc. Možná že tě neuvidím ale to si nepřipouštím, nesmím, já stále věřím.
To to sou mé poslední nádechy. Nejsi tu. Nestihnu ti to říct, jak můžu takhle odejít. To nejde! Bože daruj mi poslední den, já musím ....musím to říct. Poslední den třináctý konec mé cesty. Už skoro nevidím, víčka klesnou únavou a bolestí. A náhle ses tam objevil. Byl si tak krásný, tajil se mi dech. Šel si pomalým krokem ke svým dveřím a pobrukoval tak krásnou melodii. Nemohla sem nic říct, nemohla sem dýchat vše se zastavilo a já viděla jen tebe. Uvědomovala sem si že sem to právě zkazila, nechala si utýct šanci. Ale ty ses otočil a podíval se na mě. Chvilku si tam stál a já viděla tu záři .... si muj anděl,můj sen, můj poslední vzdech. Přistoupil si ke mě a zeptal se, jestli sem v pořádku." hrdlo sem měla v jednom ohni , ale vzala sem poslední síli. ,,Ne sem v pořádku, vlastně ne."
Usmál ses: ,,Tak jak to je?"
,,Čekám tu na tebe. Už dlouho, musím ti to říct."
,,Na mě? A co mi chceš říct?"
Už sem na nic nečekala, ovládla své nohy a vstala z té studené lavičky a políbila tě. Tak měkké rty sem nikdy nelíbala. Tolik něžnosti.
,,Miluju tě!" a pak už mě vše opustilo. Klesla sem mu do náručí. Pevně mě objal a přitiskl k sobě.
,,Je ti něco? Seš určitě unavená, nechceš si jít k nám odpočinout než se vrátíš domů,"
,,Ne, já už se nikam nevrátím. Prosím drž mě a nepouštěj."
,,Neboj se nepustím, jak se jmenuješ."
,,Emily......" a pak klesli má víčka a já poslouchala ten hlas, kuli kterému ted umírám.
,,Emily, co je ti vzbud se." cítila sem strach z jeho hlasu bál se o mě a to mě v životě neviděl.
,,Prosím neboj se o mě, já sem v pořádku. Musela sem ti to říct abys věděl co sem cítila tu dlouhou dobu k tobě. Ted můžu odejít."
,,Ted? Sama ani nestojíš."
,,Nepotřebuji nohy abych odešla tam kam potřebuji." Slyšela jsem ho jak volá pomoc, ale pro mě už je pozdě."
,,Uzdravíš se a vše pude v pořádku. Uvidíme se opět až budeš zase zdravá, slibuješ?"
,,Ne neuvidíme!"
,,Co to povídáš , takhle nemluv!"
,,Ne Bille, prosím tiše, naposledy polib mě............."
Mrtvý políbek zůstal chlapci na rtech a zima ovládla jeho tělo a mysl. Smrt se usídlila v jeho duši, jak má žít s tímto dnem v paměti navždy? Tu dívku neznal, ale ono jeho milovala. Nechtěla po něm nic, nechtěla nic vzít jen jeden polibek. Polibek smrti. Kvuli němu jedinému už nemohla žít a opustila ty kteří ji milovali. Láska je tak nebezpečá až z ní zamrazí. Ne, já už v ní nevěřím, nechci věřit v ní. Přináši bolest a smrt a já nechci umřít...............chci žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama