Reklamy SEM

Noc pod hvězdami 4.díl

28. dubna 2008 v 19:26 | (Marky) |  FF-Noc pod hvězdami
"Jo, moc ráda." usměji se.
"Znáš to tady?" zeptá se mě. Zakroutím hlavou a on mě pomalu chytne za ruku.
"Jen…aby ses neztratila…" zašeptá, "Vím přesně, kam tě vezmu…je to moje nejoblíbenější místo…"
´Postel´ napadne mě a začnu se smát. Bill mě moc nechápe, ale nechá to být. Jdeme tiše. Jen mě svírá jemně za ruku. Před sebou uvidím les. Takhle po tmě vypadá temně. Zastavím se.
"V noci…do lesa?" bázlivě se na něj podívám. Koutky mu zacukají do úsměvu.
"Se mnou se bát nemusíš! Deny, kolik ti je?"
"Teď zrovna 15…"
"A nechceš mi říct něco o sobě?" vyzvídá dál. Mluvím asi půl hodinky a on napjatě poslouchá. Vyruší mě jen pár dotazy. Když už jsem na konci, ještě dodám.
"No a co asi tak miluju nejvíc…je…Tokio Hotel…" připadám si trochu blbě. Teď jenom doufám, že je takový, jakého jsem si ho představovala…
"Takže fanynka?" je trochu překvapeném.
"Jo…snad ti to nevadí?" zeptám se celkem podezíravě.
"No jasně, že ne, takže mám o sobě vůbec mluvit? Nebo mě už teď máš prokouknutého?" přejede mi bříšky prstů po tváři. Zaskočí mě.
"Já…docela ráda bych něco o tobě slyšela s tvých úst a ne z blogů, bulvárů a podobně…"
"Boduješ." řekne jen tak mimochodem, ale já už nic moc nechápu. Pak začne vyprávět…o sobě. Polovinu věcí už znám, ale přesto napjatě poslouchám. Když mluví o Tomovi, prostě se musím zeptat.
"A ty…opravdu ho máš tak moc rád?"
"Jo to mám…nevím, co bych bez něj dělal…"
"Někde jsem četla, že se v životě nebudeš ženit." výbuch smíchu.
"Nene…tak to je kravina, jednou to určitě přijde, až potkám tu pravou…" mám ještě spoustu otázek, ale v okamžiku, co se chci zeptat, mi Bill položí prst na ústa.
"A teď zavři oči, povedu tě, jsme tady." pošeptá mi a chytne mě za boky. Vede mě před sebou a je na mě přitisknutý jako klíště. Já se samozřejmě nebráním…teprve teď si všimnu, jak nádherně voní.
"Můžeš je otevřít…" špitne. Je to tak romantické! Otevřu kukadla a jsem na nejkrásnějším místě na světě.
"To je…nádhera…" nemůžu to v němčině vyjádřit slovy…ani to nejde. Jsme na kopci a ze tří stran se kolem nás rýsuje les. Ta čtvrtá strana je vysoko nad Loichte a v dálce vidím i svítit světla v Magdeburgu. Bill mě už nedrží za boky, teď mě objal kolem pasu a oba si užíváme té blízkosti. Je mi s ním krásně, ale nechci na něj nějak spěchat. Myslím, že kdybych ho teď začala vášnivě líbat, nebude to dobře. Otočím se ale obličejem k němu a koukám do těch nejkrásnějších oříškových očí, co jsem kdy viděla. Jediné co slyším je náš dech. Prostě na sebe jen tak koukáme…mno…asi půl hodiny! Bez jediného slova! Bill se ke mně začne pomalu nahýbat. Mám pocit, že mě chce políbit. Když už jsme od sebe tak na tři centimetry, začne mi zvonit mobil. A celá chvilka je v háji… :( Který idiot?! Mám chuť se mobil rozlomit na dvě půlky, ale přesto ho radši zvednu.
"Hmmm Naty?" vyžbleptám česky. Bill mě pustí a jde si sednout na blízký kámen.
"Ahoj! Tom mi dal pusu!" ječí výtezoslavně do mobilu.
"Super, Bill už mi dal málem taky pusu, ale do toho mi ZAZVONIL MOBIL!!!" pronesu naštvaně.
"Jejda…tak promiň, ale když tě chce líbat, tak k tobě asi něco cítí, ne?"
"Když já nevím…a co teda chceš?" jsem na ní nepatrně hnusná, ale ona mě chápe. Vždycky za mnou stojí. Vždycky, i kdybych udělala velkou blbost…
"No jen, že nás právě obě pozval k nim domů…prej si jen tak pokecat…ale kdybychom zmizeli, tak sorry! :)" vyblekotá šťastně.
"No a Bill má snad taky klíče ne?"
"No diť, jen, že mi už tam míříme, tak tam taky nějak doražte jo?"
"Ok…a já už musím, Billík po mě hází zase ty jeho úžasně smutný oči!" zasměju se a zavěsim. jdu přímo k Billovi a on si mě posadí na kolena. Protesty, že jsem težká nebere vážně a pak se jen zeptá:
"Ty si o mě mluvila?"
"Jo to byla Natka…prej jdou s Tomem k vám a my tam máte taky přijít…"
"Aaaaha…Tak to abychom šli ne?" já ale nevstanu.
"Bille, když to udělám, budeš se zlobit?"
"A co?" usměje se. Políbím ho. Vím, že jsem říkala, že to určitě bude blbí, když to udělám, ale tohle je trápení. Nedá se to vydržet, být mu tak blízko a ani mu nedát jedinou pusu…
Nelíbáme se, jenom naše rty se dotýkají. Docela dlouho. Konečně se oddálím, a zjistím, že má Bill ještě zavřené oči. Pomalu je otevře.
"Ne tak to se opravdu nebudu zlobit…" začneme se smát., "Ale už by jsme asi opravdu měli jít. Je to sem od nás docela dlouho."
Konečně mu uvolním nohy a on mě znovu polapí za ruku. Ale tentokrát mi nechytne jen obyčejně dlaň, ale proste svoje prsty mezi mými.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti FF-Noc pod hvězdami?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama