Reklamy SEM

Noc pod hvězdami 1.díl

26. dubna 2008 v 22:39 | (Marky) |  FF-Noc pod hvězdami
"Juhůůůůůůůůůůůůůůůů!" zaječím a padnu na sedadlo útulného křesílka vlakového kupé.
"Ale jsme tam jenom pár dnů…teda přesně na dva měsíce…" uklidňuje mojí radost Naty.
"Ale stejně…juhůůůů!" zaječím po druhé a z okna mávám na rodiče mizející v dáli. Vlak se právě rozjel. Jedeme do Německa…na celé prázdniny a úplně sami! Do bytu! Do vlastního bytu Natáliina nevlastního fotříka v Mnichově…no není to super? s) Akorát, že Mnichov je moc daleko od Loichte…a tam bydlí naši super idolové z Tokio Hotel…Já zbožňuju Billa a Natka je zase zakoukčená do Toma. Prostě pohoda, alespoň si nelezme do zelí… s)
"Ty vole! Dva měsíce! A úplně sami! Totálně…šalalalááá!" jsem jako u vytržení, ale to já vždycky… s)
"No to bude super!" usmívá se Natýsek. Teď ještě přežít tu děsnou cestu vlakem… To bude hodin... Vyndám notes a obě už čekáme na připojení k internetu. Samozřejmě se chceme přesvědčit, zdalipak naše zlatíčka na prázdniny nemají nic naplánovaného… s)
Konečně jsme přijeli. Na nádraží jsme si vzali taxíka a snažili pokecat s řidičem. Musíme procvičovat němčinu, protože se jí učíme jen rok a k dokonalosti nám chybí asi pět tisíc slovíček… s) Když se dozvíme, že tady v tomhle autě vezl sourozence Kaulitzáky asi před 2 měsícema, byli jsme jak u vytržení. Dokonce jsme na něj začali brebentit česky. To nám došlo, až když na nás divně koukal. Po pár minutách nás konečně doveze před roztomilí baráček, kde budeme celé prázdniny bydlet.
"Zejtra to tu omrknem a pozítří jedeme do Loichte…" plánuju, zatímco kamarádka platí řidiči.
"Jojo…" usměje se. Mluvíme o tom už půl roku… s) A už pelášíme po schodech do druhého patra. Kufry táhneme za sebou. A že jich nemáme málo… sD Naty vezme do ruky klíč a slavnostně prohlásí:
"Na naši budoucnost!" sama ani nevím, co tím myslí, ale to je mi fuk, hlavně, že už chrastí klíčkem v zámku. Ihned jak odemkne, zaječím "Neeeee!"
"Co je?" ptá se zmateně.
"Vykroč pravou nohou!!!" čapnu jí za ruku a obě uděláme krok do jiného, nového světa…(tedy, alespoň pro nás…s))
"Je to nádherný…" prohlásím a studuji kuchyňskou linku. ´Konečně jí ukážu, že já vařit umim…´ přemýšlím a ujede mi pohled k Naty. Ta se vrhla do práce a ihned lepí na volnou stěnu jeden plakát za druhým…takovou rychlostí, ze které mám pocit, že jí jde o rekord… sD
"Umím vařit…" prohlásím nahlas a Natka dostane ohromen výtlem.
"Jojo…to by mohl říct každej…" gebí se a já ji sjedu vraždícím pohledem.
"Ha-ha…" zvednu oči v sloup.
"To bude v poho, já ti věřim, ale budeš mi to muset dlouho předvádět..." začínám chápat kam tím míří…
"Hele holka, myslím, že i v téhle zemi se najde pár dobře vařících restaurací!" směju se a moje nejlepší kámoška se ke mně radostně přidá.
Večer jsme si lehli k televizce a já rychle hodila do přístroje DVD Schrei LIVE! J Zaposloucháme se do písniček a zpíváme s Billem. Je to nádhera…ale u Rette mich se Naty rozbrečí.
"Copak je?" ptám se a pohladím jí po tváři. Ale je mi jasné na co myslí.
"Deny, já ho miluju…co když je tu nepotkáme? A nebo co hůř, co když je potkáme, řeknem si o autogram a oni nás…prostě nebudou chtít?!" vyhrkne otázky, které trápí i mou hlavičku…
"Já nevím, ale proč myslet na to špatné?" hrdě zvednu koutky do úsměvu, ale je tak nahraný, že je nechám zase rychle spadnout.
"Já nevím…miluješ vůbec ještě Billíka?" zeptá se.
"Bohužel." Zašeptám, otočím se a schoulím se do klubíčka. Moc ho miluju…a to jsem ho ani ještě neviděla. Co když bude v realitě prostě…jinej…? Namyšlenej? Vyumělkovanej? Nebude se s ním dát mluvit? A co když mě přejde bez toho, aby se na mě podíval? Vyhrknou mi slzy. Naty se nade mě nahne:
"Neplač…"pohladí mě po vlasech, "…sim tě, myslíš že někdy potká lepší holky než jsme mi? My na ně máme a nějak to už zvládnem…" obejmu jí a usnu neklidným, ale krásným spánkem…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama