Reklamy SEM

Já ho prostě nenávidím IV.díl

20. dubna 2008 v 11:39 | (Marky) |  FF-Já ho prostě nenávidím
Tak....a přišel den popravy. Respektive mého odjezdu. Do Německa mě mamina odveze autem."Tak, ahoj Haní" objímám svou best kamojdu, před autem..."No tak holky, loučíte se tady už asi půl hodiny!! A to odjíždíš, Markéto, jenom na měsíc!" kárá nás máma. "Jak jenom na měsíc! My jsme od sebe nikdy nebyly dýl než 2 dny!!! Přes víkend...a to jsme se aspoň viděly! Tebe nechává úplně klidnou to, že nám lámeš srdce?!" házím na mamku naoko vyčítavej pohled a už nasedám do auta. Ještě Hance zamávám a ¨hurᨠza babičkou. Jeli jsme asi 4 hodiny...z toho jsem 3 a půl spala...=)...
"A jsme tady!" zaječí mi mamka do ucha. "Auuuu, jseš blb - echm...nemusíš mi ječet do ucha!" řeknu naštvaně. "Šup, vstávej!" ignoruje mou poznámku mamka. "Nojoo...vždyť už j- ...zaseknu se v polovině slova, protože co vidím před sebou mě fascinuje....Z okna civím na nádhernej velkej prostornej zámek...Je to fakt zámek...NÁDHERA! "Jéééé, mamíí, to je krása, to je super! Babí se přestěhovala?!" Skáču na místě (teď už před autem) a všichni na mě čumí jako na totálního trotla...Jsem absolutně glücklichen....nemůžu tomu uvěřit...nikde nic, jenom ten zámek. Takže to přece jenom nebudou tak špatný prázdniny. Z mého nadšení (omylu) mě vyvedou dvě písmenka, co zazní s máminých úst : "N E !...Zlatíčko, museli jsme zastavit tady, protože silnice k domu tvé babičky se právě opravuje, proto musíme jít přes pole!" Ukáže máma dozadu a já se otočím a uvidím velké prostorné pole, které jsem předtím neviděla. Do očí mi vyhrknou slzy. Jsem jak pětiletý dítě, co řve pro nic, za nic! Honem je utřu, aby nebylo nic poznat. "Tak jdeme, ne?!" zaječím histericky (trochu nespravdelivě) na mámu...


Jdeme asi 2 hodiny cesty PŘES POLE!!! Už mě bolí ruce i nohy. Nesu tři tašky...a pořád dokola si opakuju, že se mi to jenom zdá. "To už snad nemůže být horší" zařvu na celý pole!!... MŮŽE! Blesklo mi hlavou, když jsme dorazili. Bylo to snad ještě horší než minule. Únavou padám na trávu před barabiznu. "Vstávej, jdeme se přivítat s babičkou" stírá mě drsně máma a vchází do vchodu (dalo-byli se tomu tak říct..)... Já tam jen tak pět minut sedím dokud jsem za sebou neslyším hlas: "Guten Tag" ... "Co to mele?!" podívám se za sebe a vidím pečlivě upravenou, ale přísně vyhlížející paní (zřejmě moje babička..)....která nemůže mít vůbec nic společného s touhle polorozpadlou chajdou...Ahááá...vono to na mě mluví německy! "Hallo!" už začnu uvažovat německy...sice mi to dělá trooošku problém, ale jde to..."Ahojky, Markétko..tak tě u mě vítám....pojď dál..."uvítá mě mile bábi..."Tak já už půjdu," oznámí mamka...Dá mi pusu a milion ¨potřebných¨ rad a vydá se na dlouhodlouhou cestu polem...ani jí to nezávidím.. Už jsem se vidím v postýlce, pěkně v teploučku. Vejdeme do barabizny! Hm....není to tak špatný, jako z venku... "Takže, Markétko....ujasníme si pravidla. Ty dostaneš každé ráno, odpoledne a večer najíst...Ale budeš mi trošičku pomáhat, jasno?!" řekne bábi a posadí se na rozvrzanou židli... Hm... Když trošičku, tak o nebude problém... řeknu si a přikývnu hlavou...."Takže," začne bábi, "dneska tě nechám odpočinout, ale zítra vyčistíš chlívek, půjdeš se mnou okopat brambory, pomůžeš mi tady trochu uklidit a odpoledne se stavíš ve městě..." vylíčí mi babička....Já na ni chvilku koukám a vydám ze sebe jenom: "Pěšky?!" Bábi na mě civí jako na magora a potom řekne: "Ale jistěže ne, půjčíš si moje kolo. Do města to máš za chviličku, 14,8 kilometrůů...A máš zdravé nohy, tak ti to půjde." Usmívá se na mě.....HANKOOO!POMOOC!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama