Reklamy SEM

Duben 2008

Miluji tě Tokio hotel

28. dubna 2008 v 21:01 | ->*Mrs.*M@rk€tk@*<- |  Tokio hotel B,T,G,G (vše ostatní)
Apacze - Sheth shen zhon Tokio Hotel !!!

Anglicky - I love you Tokio Hotel !!!

Arabsky - Ana ahebik Tokio Hotel !!!

Arménsky - Yes kez si'rumem Tokio Hotel !!!

Baskijsky - Maite zaitut Tokio Hotel !!!

Bengalsky - Aami tomaake bhaalo baashi

Brazilsky - Eu te amo Tokio Hotel !!!

Bulharsky - Obicham te Tokio Hotel !!!

Celdsky - Ta gra agam ort Tokio Hotel !!!

Čínsky - Ai oi ngee Tokio Hotel !!!

Chorvatsky - Ja te volim Tokio Hotel !!!

Czejenowsky - Ne mohotatse Tokio Hotel !!!

Česky - Miluji tě Tokio Hotel !!!

Dansky - Jeg elsker dig Tokio Hotel !!!

Esperanto - Mi amas vin Tokio Hotel !!!

Estonsky - Mina armastan sind Tokio Hotel !!!

Etiopsky - Afgreki' Tokio Hotel !!!

Filipínsky - Iniibig kita Tokio Hotel !!!

Finsky - (Ma") rakastan sua Tokio Hotel !!!

Francouzsky- Je t'aime Tokio Hotel !!!

Řecky - S'agapo Tokio Hotel !!!

Gruzijsky - Me shen miqvarhar Tokio Hotel !!!

Hawajsky - Aloha wau ia 'oe Tokio Hotel !!!

Hebrejsky - Anee ohev otakh Tokio Hotel !!!

Hindsky - Mai tumse pyar karta hoon Tokio Hotel !!!

HispánskyHiszpański - Te amo Tokio Hotel !!!

Indonezsky - Saya cinta padamu Tokio Hotel !!!

Iránsky - Mahn doostaht doh-rahm Tokio Hotel !!!

Islandsky - Eg elska thig Tokio Hotel !!!

Japonsky - Kimi o aishiteiru Tokio Hotel !!!

Jugoslávsky - Ja te volim Tokio Hotel !!!

Kambodžsky - Bon sro lanh oon Tokio Hotel !!!

Katalońsky - T'estimo Tokio Hotel !!!

Korejsky - Nanun dangsineul saranghamnida Tokio Hotel !!!

Korsykansky - Ti tengu cara Tokio Hotel !!!

Kurdijsky- Ez te hezdikhem Tokio Hotel !!!

Libánsky - Bahibak Tokio Hotel !!!

Litevsky - Tave myliu Tokio Hotel !!!

Kacionsky- Amo te Tokio Hotel !!!

Kotevsky - Es tevi milu Tokio Hotel !!!

Makedonsky - Te sakam Tokio Hotel !!!

Majovsky (jukatański) - 'in k'aatech Tokio Hotel !!!

Malajsky - Saya cintakan kamu Tokio Hotel !!!

Maltańsky - Jien inhobbok Tokio Hotel !!!

Nizozemsky - Ik hou van je Tokio Hotel !!!

Německy - Ich liebe dich Tokio Hotel !!!

Norsky - Jeg elsker deg Tokio Hotel !!!

Pákistánsky - Mujhe Tumse Muhabbat Hai Tokio Hotel !!!

Persky - Tora dost daram Tokio Hotel !!!

Portugalsky - Eu amo-te Tokio Hotel !!!

Rusky - Ja vas liubliu Tokio Hotel !!!

Rumunsky - Te iubesc Tokio Hotel !!!

Srbsky - Ja vas volim Tokio Hotel !!!

Slovácky - Lubim ta Tokio Hotel !!!

Slovensky - Ljubim te Tokio Hotel !!!

Somálsky - Waan ku Jecelahay Tokio Hotel !!!

Srilansky - Mama oyata arderyi Tokio Hotel !!!

Surijsky - Bhebbek Tokio Hotel !!!

Švédsky - Jag a"lskar dig Tokio Hotel !!!

Tamilsky - Naan unnai kadalikiren Tokio Hotel !!!

Telugsky - Ninnu premistunnanu Tokio Hotel !!!

Tunezijsky - Ha eh bak Tokio Hotel !!!

Turecky - Sizi seviyorum Tokio Hotel !!!

Ukrajinsky - Ja tebe kochaju Tokio Hotel !!!

Urdsky - Main tumse muhabbat karta hoon Tokio Hotel !!!

Węgierski - Szeretlek Tokio Hotel !!!

Walašsky - Ti amo Tokio Hotel !!!


Tak jek se vám to líbí nejvíce? Pište do komentářů.

Noc pod hvězdami 4.díl

28. dubna 2008 v 19:26 | (Marky) |  FF-Noc pod hvězdami
"Jo, moc ráda." usměji se.
"Znáš to tady?" zeptá se mě. Zakroutím hlavou a on mě pomalu chytne za ruku.
"Jen…aby ses neztratila…" zašeptá, "Vím přesně, kam tě vezmu…je to moje nejoblíbenější místo…"
´Postel´ napadne mě a začnu se smát. Bill mě moc nechápe, ale nechá to být. Jdeme tiše. Jen mě svírá jemně za ruku. Před sebou uvidím les. Takhle po tmě vypadá temně. Zastavím se.
"V noci…do lesa?" bázlivě se na něj podívám. Koutky mu zacukají do úsměvu.
"Se mnou se bát nemusíš! Deny, kolik ti je?"
"Teď zrovna 15…"
"A nechceš mi říct něco o sobě?" vyzvídá dál. Mluvím asi půl hodinky a on napjatě poslouchá. Vyruší mě jen pár dotazy. Když už jsem na konci, ještě dodám.
"No a co asi tak miluju nejvíc…je…Tokio Hotel…" připadám si trochu blbě. Teď jenom doufám, že je takový, jakého jsem si ho představovala…
"Takže fanynka?" je trochu překvapeném.
"Jo…snad ti to nevadí?" zeptám se celkem podezíravě.
"No jasně, že ne, takže mám o sobě vůbec mluvit? Nebo mě už teď máš prokouknutého?" přejede mi bříšky prstů po tváři. Zaskočí mě.
"Já…docela ráda bych něco o tobě slyšela s tvých úst a ne z blogů, bulvárů a podobně…"
"Boduješ." řekne jen tak mimochodem, ale já už nic moc nechápu. Pak začne vyprávět…o sobě. Polovinu věcí už znám, ale přesto napjatě poslouchám. Když mluví o Tomovi, prostě se musím zeptat.
"A ty…opravdu ho máš tak moc rád?"
"Jo to mám…nevím, co bych bez něj dělal…"
"Někde jsem četla, že se v životě nebudeš ženit." výbuch smíchu.
"Nene…tak to je kravina, jednou to určitě přijde, až potkám tu pravou…" mám ještě spoustu otázek, ale v okamžiku, co se chci zeptat, mi Bill položí prst na ústa.
"A teď zavři oči, povedu tě, jsme tady." pošeptá mi a chytne mě za boky. Vede mě před sebou a je na mě přitisknutý jako klíště. Já se samozřejmě nebráním…teprve teď si všimnu, jak nádherně voní.
"Můžeš je otevřít…" špitne. Je to tak romantické! Otevřu kukadla a jsem na nejkrásnějším místě na světě.
"To je…nádhera…" nemůžu to v němčině vyjádřit slovy…ani to nejde. Jsme na kopci a ze tří stran se kolem nás rýsuje les. Ta čtvrtá strana je vysoko nad Loichte a v dálce vidím i svítit světla v Magdeburgu. Bill mě už nedrží za boky, teď mě objal kolem pasu a oba si užíváme té blízkosti. Je mi s ním krásně, ale nechci na něj nějak spěchat. Myslím, že kdybych ho teď začala vášnivě líbat, nebude to dobře. Otočím se ale obličejem k němu a koukám do těch nejkrásnějších oříškových očí, co jsem kdy viděla. Jediné co slyším je náš dech. Prostě na sebe jen tak koukáme…mno…asi půl hodiny! Bez jediného slova! Bill se ke mně začne pomalu nahýbat. Mám pocit, že mě chce políbit. Když už jsme od sebe tak na tři centimetry, začne mi zvonit mobil. A celá chvilka je v háji… :( Který idiot?! Mám chuť se mobil rozlomit na dvě půlky, ale přesto ho radši zvednu.
"Hmmm Naty?" vyžbleptám česky. Bill mě pustí a jde si sednout na blízký kámen.
"Ahoj! Tom mi dal pusu!" ječí výtezoslavně do mobilu.
"Super, Bill už mi dal málem taky pusu, ale do toho mi ZAZVONIL MOBIL!!!" pronesu naštvaně.
"Jejda…tak promiň, ale když tě chce líbat, tak k tobě asi něco cítí, ne?"
"Když já nevím…a co teda chceš?" jsem na ní nepatrně hnusná, ale ona mě chápe. Vždycky za mnou stojí. Vždycky, i kdybych udělala velkou blbost…
"No jen, že nás právě obě pozval k nim domů…prej si jen tak pokecat…ale kdybychom zmizeli, tak sorry! :)" vyblekotá šťastně.
"No a Bill má snad taky klíče ne?"
"No diť, jen, že mi už tam míříme, tak tam taky nějak doražte jo?"
"Ok…a já už musím, Billík po mě hází zase ty jeho úžasně smutný oči!" zasměju se a zavěsim. jdu přímo k Billovi a on si mě posadí na kolena. Protesty, že jsem težká nebere vážně a pak se jen zeptá:
"Ty si o mě mluvila?"
"Jo to byla Natka…prej jdou s Tomem k vám a my tam máte taky přijít…"
"Aaaaha…Tak to abychom šli ne?" já ale nevstanu.
"Bille, když to udělám, budeš se zlobit?"
"A co?" usměje se. Políbím ho. Vím, že jsem říkala, že to určitě bude blbí, když to udělám, ale tohle je trápení. Nedá se to vydržet, být mu tak blízko a ani mu nedát jedinou pusu…
Nelíbáme se, jenom naše rty se dotýkají. Docela dlouho. Konečně se oddálím, a zjistím, že má Bill ještě zavřené oči. Pomalu je otevře.
"Ne tak to se opravdu nebudu zlobit…" začneme se smát., "Ale už by jsme asi opravdu měli jít. Je to sem od nás docela dlouho."
Konečně mu uvolním nohy a on mě znovu polapí za ruku. Ale tentokrát mi nechytne jen obyčejně dlaň, ale proste svoje prsty mezi mými.

Vznik jmen

28. dubna 2008 v 19:21 | (Marky) |  Srandy
"Brácha, co zase hledáš na tom internetu?" zeptá se Tom Billa, který zase studuje nějaké stránky.
"A hlavně, co myslíš, že se o nás dozvíš novýho?" dodá Gustav, když vidí, že Bill zabloudil zase na fan stránky Tokio Hotel, jak je jeho dobrým zvykem.
"Zkoumáš, jestli seš fotogenickej?" přidá svou trochu do mlýna i Georg.
"Ale houby," zamumlá Bill a dál se věnuje své zábavě. Po chvíli vysvětluje: "Jenom se děsně bavím u toho, jak mi ty holky kazej jméno! To je jednou Billik nebo Billík, podruhý Billísek, pak taky Billíšek, Billánek, Billos, no a bacha, taky Billáček!!!"
Ostatní se třískají smíchy a Bill rozhodí rukama na důkaz toho, že ho to fakt dostává. Tom se svalí na pohovku a zamachruje: "To ke mně by si tohle nikdo nedovolil!"
"Fakt?" pozdvihne Bill obočí a zapátrá v monitoru: "Tommy, Tomík, Tomíček, Tomíšek, Tomátko, ... mám pokračovat?"
Tom hlasitě polkne. Uraženě vykřikne: "Ale já se jmenuju Tom! Slyšíte? Žádnej Tomík nebo dokonce Thomas! Prostě Tom! Je to tak těžký pochopit?"
"Asi jo," usoudí Georg dívající se Billovi přes rameno. "Ale psát dvojítka místo dvojčata je taky úchylný, nemyslíte?"
Tom se popadá za hlavu a volá: "Obklad! Náhodou nám neříkaj jedno vajíčko se dvěma spermiema, že ne?"
"Podívám se," řekne aktivně Bill.
Tom téměř upadá do mdlob a u toho říká: "Já jsem jenom Tom... Tom jako od Jerryho!"
Gustav se smíchem uvažuje: "No a já jsem Gustav jako od dobrýho gusta!"
"To sedí, žroute!" přikývne Georg.
Bill se zamyslí: "Já jsem Bill jako kulečník!"
"Biliáre," opraví ho Georg.
"No, tak!" souhlasí Bill.
Všichni čekají, s čím přijde Georg. Ten se zarazí a po chvíli prohlásí: "Já jsem Georg, protože to mám v rodným listě!"
Tom zpozorní, porozhlédne se po ostatních. Bill má svraštěné čelo a zřejmě přemýšlí, Gustavovi to ještě ani nestačilo dojít, a tak Tom bezmocně řekne: "Tak já mám v rodným listě asi Jerryho!"

Noc pod hvězdami 3.díl

26. dubna 2008 v 22:42 | (Marky) |  FF-Noc pod hvězdami
"Byla jsem nakoupit…byla jsem nakoupit!" zpívá a já mám chuť ji uškrtit…
"Super…" nesdílím s ní nadšení.
"Co je?" zeptá se a dokonce přestane tancovat.
"Já nevim, středa? Zdál se mi sen!!!"
"A víš, že se sny, co se na neznámém místě zdaj první noc mají vyplnit?!"
"Tak v tom případě jedem zejtra do Loichte!" výsknu a vytrhnu jí čerství rohlík z ruky.
"Loitche? Tobě se zdálo o nich? A co?!" vyzvídá, ale já se jen usměju:
"Neřeknu…víš, že kdybych to řekla nahlas, třeba se to nesplní?"
Po dlouhém dni, kdy jsme si prohlíželi Mnichov, jsem byla šíleně unavená. Viděli jsme snad všechno, co tu jde a dokonce jsme celkem i rozuměli místnímu národu… :)
Kolem osmé jsme si šli lehnout. Konečně každá do své postele…
Ráno vstáváme šíleně brzo a běžíme na autobus. Věci jsme si zbalily už včera tak se nemusíme zdržovat. Cesta je dlouhá, ale v buse většinu prokecáme a zbytek prospíme. Konečně jsme na místě! Před námi se rýsuje LOICHTE!!! Kupodivu jsme jediné, kdo tu vystupuje. Ihned mám chuť se podívat přímo za zastávku, ale to nutkání přemůžu. Chci, aby se ten sen vyplnil, hlavně ten konec! Moc bych si to přála. Vyvíjí se to celkem slibně, dokonce potkáme i "Toma". Srdce mi vyskočí radostí, když míříme do butiku s hadrama. Konečně už je tma a my jdeme z5. Naty je smutná. Nebo spíš naštvaná. Já v očekávání. Uvidíme, jak se to vyvrbí!
"Mno a kdy to už pojede?" naštve se Naty a pošle mě, ať se podívám. Neprotestuju.
"Naty máme problém." začnu se strašně smát.
"Co je?" nechápavě na mě kouká.
"Autobus, kterým jsme přijeli, byl první a poslední sem. Další jede zítra v osm…" když to čtu takhle nahlas, dojde mi, že v tom snu to bylo trochu jinak.
"Tak to budem jak ta fanynka, co tu přespala a málem umrzla!" tlemí se Natka. Ani nám to nevadí.
"Super…" řeknu a rozhlížím se okolo. Kaulitzovi nikde. A do háje.
"Nechceš jít hrát klouby?" zeptá se Natálie se smíchem.
"A víš, že jo!" hrajem asi hodinu, ale oni nikde. Vyhrávám…njn…plní se to - štěstí ve hře, smůla v lásce…
"Nechceš najít ten jejich dům?" zeptá se mě Naty kolem půl jedenácté.
"Je za tebou…" pronesu smutně a ani se tam nepodívám.
"Jak to víš?" ohlédne se a vykoulí oči.
"Tohle se mi zdálo." zašeptám.
"A přijdou?!" vyjekne šťastně.
"Už tu měli dávno být!" vstanu, "Jdu se kousek projít, jo? Mobil mám."
"Fajn…ale já jdu s tebou." ujdeme pár kroků, ale najednou se Natálka zastaví a kouká do blba. Otočím se na ní:
"Pojď ne?" ale do něčeho narazím.
"Umíš taky německy?" zeptá se mě asi o deset cenťáků vyšší kluk než já. Kouknu se nahoru. Stojí tam. Nemůžu tomu uvěřit!
"Ehm...jo…" zažbleptám.
"Já jsem Bill a to je moje dvojče Tom." usměje se. Jako bychom je neznaly! :)
"Jo my víme!" předběhne mě s odpovědí Natka, "Já jsem Naty." řekně a jukne stydlivě na Toma.
"A já Deny…" mrknu na Billíska.
"Co tady děláte, přece jenom je trošku pozdě?" zeptá se nás Tom a já se dám do vysvětlování jak nám ujel autobus. Kluci se smějí.
"A proč jste sem vlastně přijeli…Loitche…zadek světa…" promluví Bill směrem ke mně. Teprve teď si všimnu, že jsem na něm pořád nalepená. Dojde mi, že ani o odpověď nestojí, ale prostě chce na sebe trochu upozornit.
"Ne, to bylo v pohodě." protestuje proti mému kroku zpět. To je pro mě bod, že se mu zřejmě líbím.
"No tak promiň." pohnu se dopředu.
"Ježiš Bille, Alex nám ještě chtěl dát ty céda. Už máme pár minut zpoždění…" otočí se na bratra Tom, ale ten se ani nehne.
"A nemůžeš jít beze mě?" propaluje mě očima.
"Natálko…" šklebí se hip-hoper, "Nechceš jít se mnou?"
"No já nevím, co na to mám říct…" mojí nejlepší kámošku jeho otázka celkem zaskočí.
"Stačí říct ano!" čapne jí Tomík za zadek a Natálie, s křiknutím, "že mobil má" s ním samozřejmě odchází. Já s Billem osiříme. Pořád na mě kouká, ale ani jeden nevíme, co máme říct. Asi po minutě z něho vypadne krátká věta, která opravdu může napadnout jen dvojici, která stojí na místě:
"Nechceš se jít projít?" :)

Noc pod hvězdami 2.díl

26. dubna 2008 v 22:41 | (Marky) |  FF-Noc pod hvězdami
Bus nás odvezl po pár hodinách do malé vesničky, kde žijou dva kluci našich srdcí… Pomalu vidím sama sebe vystupovat. Cože? Vidím sama sebe? Nechápu to, ale koukám na sebe ze shora… Takovej divnej pocit, ale nechám to plavat…
"Tak kde bydlej?!" skáču. "Asi jsem hyperaktivní," napadne mě, když na sebe koukám.
"Dyť já nevim." Mávne rukou Naty a podrbe se na hlavě.
"Tak jdem hledat ne?" nemůžu se dočkat, a vydáme se na nějaké náměstíčko. Každý koho potkáme, nás propaluje očima, jako kdybychom byly nahé. Trochu to nechápu, ale jen tak přidrzle se usmívám… Dlouhou dobu nepromluvíme ani slovo, ale najednou potkáme kluka s dredama a kšiltovkou. "TOM!" prolétne mi hlavou, a moje druhý já na který koukám začne máchat rukou před sebou a Natka mi zděšeně zacpe pusinku.
"Pšššt!" zasyčí, "Ať ho nevyplašíme!" zatlemíme se a potichu Tomíka sledujem. Po pár metrech se zastaví u výlohy se SNB. Slastně na to kouká. (Alespoň si to myslím, páč do ksichtíku mu nevidím) Najednou tam vleze a mi rychle pádíme za ním. Když se dostanem dovnitř ten kluk se na nás podívá a my zjistíme, že náš milovanej Tom vlastně ani není Tom…
"Čauky kóči!" přeměří si nás zkouřeným výrazem a my s hlasitým "Sbohem…" odcházíme rychle pryč…
"Tak a kam teď?" zamračí se Natálie, ale já jí vezmu babičkovsky za tváře a ona se prostě musí smát… J
"Já mám hlad," dáme si pozdní oběd…
"Fajn, ale nevaříš, doufám!" hýkne, ale mě zase vytočí.
"Klidně uvařím, ale žádnou debilní kuchyňskou linku tady nevidím!" vyjeknu.
"No tak promiň…Nisino Kissino!" a už je to znovu v pořádku…
Po obědě jdeme znovu hledat, ale po pár hodinách to vzdáme.
"To není normální!" ječim.
"Ty vole, ten barák jsme viděli několikrát na obrázkách, tak tu MUSÍ být!" vypění i Naty.
"Nechci ti do toho moc kecat, ale já bych šla nakupovat!" pozoruji hypnotickým výrazem butik na rohu ulice.
"Ale jenom na chvilku…" zamrká a už tam pádí. A já samozřejmě za ní.
V obchodě zůstaneme asi hodinu, ale venku se pomalu setmí. A to jsou prázdniny!
"Asi bysme už měli jít…" řekne moje kámoška, a jde k pokladně i s našima clothes favoritama. Zaplatíme (nejdřív teda nepochopíme cenu, ale to je fuk J) a chystáme se zpět na zastávku. Jsme obě moc smutné. Je hloupé takhle se vidět smutnit a nevědět, co se mi pomalu honí hlavou…
Když si sednem pomalu se začínáme nudit.
"Proč jsme je nenašli? Tak dlouhá cesta a nic!" rozčiluji se.
"Já sem si myslela, že budeme s nimi, byla jsem o tom přesvědčená! Na miliony procent!" popotáhne Naty.
"Hele klid! Jdem hrát klouby, ne?" snažím se ji trochu rozveselit a přitom se ohlédnu.
"Naty?"
"Hmmm?" odsekne.
"Otoč se…" vyjeknu a začnu se smát. Když se otočí, hned se ke mně přidá.
"Tak to je mazec! Jdem se tam podívat?" navrhne, za námi stojí Kaulitz dům a mi ho hledali naprosto na opačné straně.
"Kouknu se v kolik to jede…" vstanu a jdu se mrknout.
"A do prdele!!!" zaječím. Naty strne a zeptá se co se děje.
"Mno ani nic, ale autobus nám jede až v osm ráno…" vydechnu.
"Eh…blbost…" zamyslí se.
"O víkendu jede poslední v půl devátý a pět minut, ale o všedních dnech jede poslední ve čtvrt na devět…" poučím jí. Poklesne jí úsměv…
"No tak to je opravdu pytel!" pronese Natálka česky. Teda mezi sebou ani jinou řečí nemluvíme.
"Čím to tady melete?" vystoupí proti nám dva týpci. A tohle už je opravdu Tom a má sebou dokonce i Billa. Naty je totálně mimo a ani nezavře pusu. Já dojdu k Billovi, pomalu na něj šáhnu a pak vyhýknu:
"Jsou živý!!!" samozřejmě česky. Ještě zahlédnu nechápavý pohled Kaulitz twins a otevřu oči. Nad sebou mám jejich plakáty a nad hlavou se mi sklání Natka a šermuje mi před očima čerstvím pečivem…

Noc pod hvězdami 1.díl

26. dubna 2008 v 22:39 | (Marky) |  FF-Noc pod hvězdami
"Juhůůůůůůůůůůůůůůůů!" zaječím a padnu na sedadlo útulného křesílka vlakového kupé.
"Ale jsme tam jenom pár dnů…teda přesně na dva měsíce…" uklidňuje mojí radost Naty.
"Ale stejně…juhůůůů!" zaječím po druhé a z okna mávám na rodiče mizející v dáli. Vlak se právě rozjel. Jedeme do Německa…na celé prázdniny a úplně sami! Do bytu! Do vlastního bytu Natáliina nevlastního fotříka v Mnichově…no není to super? s) Akorát, že Mnichov je moc daleko od Loichte…a tam bydlí naši super idolové z Tokio Hotel…Já zbožňuju Billa a Natka je zase zakoukčená do Toma. Prostě pohoda, alespoň si nelezme do zelí… s)
"Ty vole! Dva měsíce! A úplně sami! Totálně…šalalalááá!" jsem jako u vytržení, ale to já vždycky… s)
"No to bude super!" usmívá se Natýsek. Teď ještě přežít tu děsnou cestu vlakem… To bude hodin... Vyndám notes a obě už čekáme na připojení k internetu. Samozřejmě se chceme přesvědčit, zdalipak naše zlatíčka na prázdniny nemají nic naplánovaného… s)
Konečně jsme přijeli. Na nádraží jsme si vzali taxíka a snažili pokecat s řidičem. Musíme procvičovat němčinu, protože se jí učíme jen rok a k dokonalosti nám chybí asi pět tisíc slovíček… s) Když se dozvíme, že tady v tomhle autě vezl sourozence Kaulitzáky asi před 2 měsícema, byli jsme jak u vytržení. Dokonce jsme na něj začali brebentit česky. To nám došlo, až když na nás divně koukal. Po pár minutách nás konečně doveze před roztomilí baráček, kde budeme celé prázdniny bydlet.
"Zejtra to tu omrknem a pozítří jedeme do Loichte…" plánuju, zatímco kamarádka platí řidiči.
"Jojo…" usměje se. Mluvíme o tom už půl roku… s) A už pelášíme po schodech do druhého patra. Kufry táhneme za sebou. A že jich nemáme málo… sD Naty vezme do ruky klíč a slavnostně prohlásí:
"Na naši budoucnost!" sama ani nevím, co tím myslí, ale to je mi fuk, hlavně, že už chrastí klíčkem v zámku. Ihned jak odemkne, zaječím "Neeeee!"
"Co je?" ptá se zmateně.
"Vykroč pravou nohou!!!" čapnu jí za ruku a obě uděláme krok do jiného, nového světa…(tedy, alespoň pro nás…s))
"Je to nádherný…" prohlásím a studuji kuchyňskou linku. ´Konečně jí ukážu, že já vařit umim…´ přemýšlím a ujede mi pohled k Naty. Ta se vrhla do práce a ihned lepí na volnou stěnu jeden plakát za druhým…takovou rychlostí, ze které mám pocit, že jí jde o rekord… sD
"Umím vařit…" prohlásím nahlas a Natka dostane ohromen výtlem.
"Jojo…to by mohl říct každej…" gebí se a já ji sjedu vraždícím pohledem.
"Ha-ha…" zvednu oči v sloup.
"To bude v poho, já ti věřim, ale budeš mi to muset dlouho předvádět..." začínám chápat kam tím míří…
"Hele holka, myslím, že i v téhle zemi se najde pár dobře vařících restaurací!" směju se a moje nejlepší kámoška se ke mně radostně přidá.
Večer jsme si lehli k televizce a já rychle hodila do přístroje DVD Schrei LIVE! J Zaposloucháme se do písniček a zpíváme s Billem. Je to nádhera…ale u Rette mich se Naty rozbrečí.
"Copak je?" ptám se a pohladím jí po tváři. Ale je mi jasné na co myslí.
"Deny, já ho miluju…co když je tu nepotkáme? A nebo co hůř, co když je potkáme, řeknem si o autogram a oni nás…prostě nebudou chtít?!" vyhrkne otázky, které trápí i mou hlavičku…
"Já nevím, ale proč myslet na to špatné?" hrdě zvednu koutky do úsměvu, ale je tak nahraný, že je nechám zase rychle spadnout.
"Já nevím…miluješ vůbec ještě Billíka?" zeptá se.
"Bohužel." Zašeptám, otočím se a schoulím se do klubíčka. Moc ho miluju…a to jsem ho ani ještě neviděla. Co když bude v realitě prostě…jinej…? Namyšlenej? Vyumělkovanej? Nebude se s ním dát mluvit? A co když mě přejde bez toho, aby se na mě podíval? Vyhrknou mi slzy. Naty se nade mě nahne:
"Neplač…"pohladí mě po vlasech, "…sim tě, myslíš že někdy potká lepší holky než jsme mi? My na ně máme a nějak to už zvládnem…" obejmu jí a usnu neklidným, ale krásným spánkem…

Láska a smrt

26. dubna 2008 v 22:30 | (Marky) |  FF-Jednodílné
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné hnědé oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Bille néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Billeno tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě,Bille! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ BILLE" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Proč mé srdce pláče?

26. dubna 2008 v 22:24 | (Marky) |  FF-Jednodílné
Musela být tak půlnoc. Šel jsem uličkou a poslouchal šum listí
na zemi. Kdybych šel z té párty dřív už bych nemusel hledat ceytu
ve tmě. Proč jsme tak paličatý. S rukama v kapse jsem šel domů.
Teda pokud to byl správný směr. Když jsem šel nejmíň už hodinu
a stále jsme nevěděl kam jít, tak jsme si sedl na nejbližší lavičku.
Pochvilce jsem zahlédl nějakou postavu. Vypadalo to na dívku, ale
co by tu teď dělala? Přišel jsem blíž a pohledl na ní. Její
plavé vlasy byli rozhozené po zádech. Své oči úpírala kamsi dopředu.
Koukl jsem se na to samé místo kam se dívá ona. Na přotější
lavičce seděli dvě hrdličky. Obě bílé jako sních. Pohlédl jsme
na dívku a poznal, že se i ona na mě dívá.
"Posaď se jestli chceš." řekl šeptem dívka. Učinil jsme tak.
"Co tu děláš tak pozdě v noci?" zeptala se znenadání.
"Šel jsem z jedný oslavy. Ztratil jsme směr domů. A co tu děláš ty?"
"Sedím..."
"Já myslím jako proč tu jsi?"
Dívka dlouho neodpovídala. Místo odpovědi se mě zaptala jak se jmenuju.
"Tom." odpověděl jsem a chtěl jsem se jí znovu zeptat na mou
předchozí otázku. Jenže ona začla odpovídat aniž bych se jí
znovu zeptal.
"Sedím to a čekám."
"Na co čekáš?"
"Nějak tě to moc zajímá. Dobře. Čekám tu na ďábla."
Trochu jsme se zasmál. Ale když jsme postřehl, že na mě upírá
prapodivný pohled, který mi mimochodem naháněl hrůzu, přestal
jsem se smát. Radši jsem se zeptal:
"Ty si myslíš, že přijde?"
"Vím to... Vlastně on tu je. Povím ti můj příběh jestli chceš."
"Jistě."
"Budeš myslet, že si vymýšlím."
"Nebudu... Jen vyprávěj." pobídl jsme jí a bedlivě se zaposlouchal
do příběhu.
"Dobře. Asi před rokem jsem tady na této lavičce seděla. Přesně
v tuto dobu. Dívala jsem se na ty samé hrdličky. Když v tom někdo
ke mně přišel a zeptal se jestli si nemůže sednout. Samozdřejmě,
že jsem řekla ano. Nakonec začal říkat, že mě už někdy viděl.
Že se do mě zamiloval. Samozdřejmě, že ten kluk byl pěkný....
Moc pěkný a já jsme se do něj na první pohled zamilovala. Ona mě
vzal kolem pasu a políbil mě. Jeho polibek byl tak žhavý, toužebný,
že jsme uvěřila jeho slovům. Každý den jsem na toto místo chodila
a pokažde jsem ho potkávala. Oba jsme se tu scházeli. Jenže jeden
den... nepřišel. Šla jsme ho hledat. Samozdřejmě, že jsme ho našla
v náruči jiné holky. Puklo mi srdce... Když další den přišel
řekla jsme mu o tom co jsme viděla. Začal se vymlouvat a mě pozval
k sobě domů, abychom si to vyjasnili. Co jsme měla dělat. Já ho
stále milovala a stále ho miluju. Vzal mě teda sebou domů. Tam jsme
se spolu vyspali. Samozdřejmě, že jsem ještě nikdy s nikým nespala.
A své poprvé jsem si představovala jinak. On se ale choval zvláštně.
Né tak jako vždycky. Odešla jsem pryč na záchod, abych si myšlenky
urovnala v hlavě. Oblečená jsem vyšla a posadila se na postel. On
mi podal hnek s čajem, který jsme po něm chtěla. Stále se choval
jinak. Bála jsme se ho. Po vypití čaje vytáhl pistoli. Vystřelil
na mě a já klesla k zemi. Zastřelil mě."
Lekl js se těchle slov. Jak jí někdo mohl otrávit a ona je teď tady.
Nedal jsemna sobě nic znát a zeptal se jí:
"Víš aspoň jak se jmenoval?"
"Jistě.... Tom." pohlédla na mě. "Byl jsi to ty!"
Vylekaj jsme se. Cože?
"To není pravda! Neznám tě! Dnes tě vidím poprvé!"
"Tome! Ty jsi bral drogy nebo ani to si už nepamatuješ? Jsi ďábel!
Proč jsi to udělal?"
"Já nic neudělal! Nezabil jsem tě!" zhroutil jsem se na zem a
začal přemýšlte. Jestli je tohle pravda tak proč si nic nepamatuju.
Proč? Utekl jsem! Utíkal jsme nekonečnou cestou. Nevěděl jsme kam...
Ale vím, že se mi vraceli mé vzpomínky. Vože? proč teď? Nemohl
bych jí zabít! Já nejsem vrah!
Bohužel jsme si tohle mohl jenom namlouvat. Nic jsem nevnímal jen bolest.
Její bolest, kterou cítila, když jejím tělem proletlo několik
kulek. Před obličejem jsem viděl její vyděšenou bezbarvou tvář.
Nemohl jsme jí zabít... Já ne... Utíkal jsme rovnou cestou. Zastavil
jsme se u jezera. S touhle minulostí bych nedokázal žít. Před několika
hodinama jsem byl ještě šťastný, ale teď?
Uviděl jsem jí. Podala mi svou ruku.
"Tome..." šeptla a vedla mě vodou. Uvědomil jsme si, že můj
život musí zkončit. Musí. Jsem vrah a s tím já těžko žiju.
Jenže... Ona mě utopila...
Žil jsme jako ona... Bloudil jsme jako ona... Ještě ten večer po
mém utopení se mě zeptala.
"Tome? Proč mé srdce pláče?"
Pochopil jsem, že něco se stalo špatně. Musel jsme zemřít nebo
nemusel?

S láskou a zapomenout...

26. dubna 2008 v 22:16 | (Marky) |  FF-Jednodílné
. Nehty - černě nalakované s bílými konci. Podle tebe!! Radka to nesnáší… když k ní přijdu na doplnění gelu a černým lakem!!
Vlasy - natupírované, na tmavo obarvené. Podle tebe!! Každé ráno nejmíň půl hodiny před zrcadlem!!
Proč?!
Proč se ti chci podobat?! Já nevím… Je to prostě zvyk, vím že tě nemůžu mít a tak se ti chci alespoň podobat!!
Pokoj - plakáty polepený!! Abych tě měla pořád, a hlavně v noci, co nejblíže u sebe!!
Už nemůžu!!
Nemůžu takhle dál!! Víš… znám tě od svých 14 let!! 2, skoro 3 roky!! Bože, to je doba… Když jsem tě uviděla poprve, myslela jsem si, že jsi holka… I když jsem to nevěděla na 100%!! Ale, když jsem zjistila, že ta osoba na hlavní straně "Bravíčka" je kluk, smála jsem se!!
I holky se smály!!
Ale jim to zůstalo!! Smály se tobě, smálys tvojí skupině, smály se mně!! Kvůli tobě!! A kluci taky… Byl to akorát začátek prázdnin a poté do 9. ročníku!! Bylo to peklo!! Celá 9. třída!! A tehdy jsem začala psát povídky!! Ty proklaté ffky!!
K nim jsem utíkala a pořád utíkám před realitou!! V nich tě mám… Jen pro sebe DOKONALÉHO!! A do tohohle pana Dokonalého jsem se zamilovala… Ano…
Miluji tě!!
A to, že NIKDY nebudu modelkou, která si s tebou vymění náhodou kufr na letišti, NIKDY nebudu vystupovat s aerobikem v Berlíně, NIKDY se nepřestěhuju s rodičema do Německa… NIKDY, NIKDY, NIKDY… to mi prostě trhá srdce!!
Ale i kdyby ano… Stejně jsi úplně jiný, než ten Bill, kterého mám vysněného u sebe v hlavě, povídkách…
Sláva ti stoupla do hlavy!! Říkáš, že ne, ale ANO!! My fanynky to poznáme nejlépe!! Už to není ten rocker s okousanými nehty, přetřenými v rychlosti černým lakem. Není to ten kluk s vlasy mastnými od kokosového vosku na vlasy, ten zpěvák, co se ochotně podepisoval na každém rohu a byl rád i za poloprázdný klub!! Teď jsi jen ikonou pro nás, obyčejné holky, které se k tobě nikdy nedostanou…
Nenávidím tě!!
Tak moc, jako tě miluji!! Ale nejsem sama!! Se mnou tě miluje nejméně 1 000 000 dalších dívek. Hezké, ošklivé, malé, vysoké, štíhlé, tlusté… Ty všechny bojují o tvé srdce, rvou se o tvůj pohled!! Jsou schopny zemřít pro tvůj úsměv, a tvůj dotek na jakýchkoliv jejich částech těla vydrží měsíce, aniž by na ně dopadla byť jen malinká kapička vody.
Stejně tak, jako já!!
Dnes, cestou ze školy mi to blesklo hlavou. Ty jsi jeden, nás jsou desítky, stovky, tisíce…! Proč jsem Vás musela začít poslouchat, proč?! Na jednu stranu to miluju!! Být fanynkou je ta nejlepší věc, co mě mohla doteď potkat. Ale na druhou stranu to nenávidím!! Bude mi 17 let a doteď jsem kvůli tobě nepoznala, co je to láska!! Taková ta, kdy o sobě oba vědí… Vodí se za ruce a OBA jsou zamilovaní… Šťastní!!
Miluji a nenávidím…
Tě zároveň!! Chce se mi plakat, když vím, že mě nikdy ani nespatříš... Když vím, že i kdybys o mne náhodou někdy zavadil pohledem, stejně nebudu TVOU PRAVOU LÁSKOU NA PRVNÍ POHLED. Protože to prostě nejde!! Jsem pouze jedna z tisíce, jedna z davu. Je nás až moc na to, že Ty - zpěvák, Ty - módní ikona, Ty - lamač dívčích srdcí, jsi jen jeden. Jenom a pouze JEDEN!! Trvalo mi dva roky, než mi to došlo. Zajímalo by mě, jak dlouho bude trvat, než mi to dojde znovu a já budu schopna postavit se a říct NE…
Říct NE!!
Tomu pocitu u srdíčka, který hřeje - když tě vidím, který bolí - když jsi s jinou byť jsou to jen pomluvy, a který nemám jen já, ale i dalších bezmála 1 000 000 dívek, možná víc. Ale na 100% vím, že jednou mu budu muset říct…
Sbohem a zapomenout…
Věnováno Billovi Kaulitzi
8.2.2008 v Praze
Podle skutečného příběhu s Láskou Katka

Skočím Bille, skočím

26. dubna 2008 v 22:13 | (Marky) |  FF-Jednodílné
Byl večer a Tokiáčci jeli po náročném dnu plném focení a rozhovorů do jejich společného bytu. Všude byla tma. Kluci se v autě docela dobře bavili, ale jejich šofér se choval nějak divně. Tvářil se vystrašeně a všude kolem se rozhlížel. Najednou do jejich auta narazilo jiné. "Co to k sakru bylo?!" leknul se Gustav. Než ale stačil řidič cokoli říct, přišel další náraz. Pak už to byla rána za ránou. Po jednom z prudkých nárazů z boku se auto převrátilo na střechu. "Lidi, je vám něco? Musíme rychle utéct, tady to bouchne. Po této větě jejich řidiče se všichni zvedli a začali zdrhat. Všichni až na jednoho. "Kde je Bill?" zalekl se Tom. "Kluci, jdu zpět. Já ho tam nenechám!" Tom se otočil a rychlou chůzí spěchal k autu. "Stůj! Tome, neblázni, bouchne to!" křičel na něj jejich řidič.
Jako by to neříkal. Do pěti sekund se ozvala ohlušující rána a Tom odletěl minimálně o tři metry. Potom zaslechli blížící se sanitku a hasiče. Gustav se neudržel a se slzami v očích začal křičet: "Teď je nám už sanitka k hovnu! Teď už je k hovnu!" "Kde je Tom?" zajímal se Georg. Nikdo mu ale neodpovídal. Pak si všimnul kšiltovky vyčuhující ze škarpy. Běžel tam. Ubrečený Tom ležel na trávě. S Georgem, ani s nikým jiným nechtěl mluvit. Všichni ho ale chápali. Něco takového by se dotklo všech.
Po Billově smrti si dala kapela pauzu. Uplynul už celý půlrok. Šest měsíců utrpení od nejhoršího dnu v Tomově životě. Už půl roku nemá bratra. Tehdy se rozhodl, že půjde za ním do jiného světa. Jeho dvojče pro něj bylo vším a život bez něj by nebyl život.
Pozdě v noci Tom vylezl na střechu budovy, kde asi před rokem točili klip Spring nicht. Postavil se na okraj a koukal z výšky dolů. V hlavě se mu přehrávala právě ona písnička.
KŘIČÍM DO NOCI PRO TEBE, NENECH MĚ VE ŠTYCHU, NESKÁKEJ! SVĚTLA TĚ NENAJDOU, KLAMOU TĚ, NESKÁKEJ! tVÁ VZPOMÍNKA NA TEBE A MĚ, SVĚT TAM DOLE NEPLATÍ, PROSÍM NESKÁKEJ!
To ho ale ještě víc utvrdilo v jeho rohodnutí. "Skočím, Bille, skočím," zašeptal Tom do ticha a do tmy. Udělal krok v před, krok do prázdna. Opravdu skočil!
Jeho tělo našla ráno policie. Objevili také dopis na rozloučenou.
"Gustave, Georgu-je mi to líto, ale moc dobře víte, jak jsme na sebe s Billem byli vázaní. Nešlo to jinak. Bylo mi s vámi fajn. Mami-asi to pro tebe nebude lehké, ale věřím, že mě pochopíš. Fans-skvěle jste naší skupinu podporovali, ale skupina bez Billa by už stejně nemohla fungovat. Děkuju vám za všechno i za Billa

Beichte

26. dubna 2008 v 11:09 | (Marky) |  Texty TH-NJ
Es beginnt jeden Morgen
es klingelt um 7
der Wecker und ich Tokio
bleiben erstmal schön liegen
Ich bin immer zu spät Hotel
und im Sport zweite Wahl
darum schreib ich "Fuck you" Beichte
auf jeden Siegerpokal.
Ich will dich nur für 'ne Nacht Songtexte
und fühl mich gut dabei
das ist alles zu wahr Songtext
um auch noch schön zu sein
und ich frag mich, Lyrics
ob ich in den himmel komm?
so überhaupt nicht fromm Lyric

Refrén:
Hey,Teufel komm raus!
Ich hab dich gesehn
und noch die Hoffnung Liedertexte
du wirst mich verstehn
Hey,Teufel kannst du
meine Beichte lesen Liedertext
und dann mit Gott
nochmal drüber reden?!

Ich bin leider ehrlich Alle
auch wo´s nicht passt
und seit meiner Beichte
beim Pastor verhasst Tokio
Ich weiß,dass geht gar nicht,
doch es lag auf der Hand Hotel
und dann hab ich mein bruder
die freundin ausgespannt
Man hat mir jede Lüge Beichte
schonmal geglaubt
und in meine leeren
Versprechen vertraut
Ich frag mich, Songtexte
ob ich in den Himmel komm
so überhaupt nicht fromm Songtext

Refrén:
Hey,Teufel komm raus!
Ich hab dich gesehn
und noch die Hoffnung Lyrics
du wirst mich verstehn
Hey,Teufel kannst
du meine Beichte lesen Lyric
und dann mit Gott...
Hey,Teufel komm raus!
Ich hab dich gesehn Liedertexte
und noch die Hoffnung
du wirst mich verstehn
Hey,Teufel kannst du Liedertext
meine Beichte lesen
und dann mit Gott
nochmal drüber reden?! Alle

Bitte sei nicht zu gemein
geb mir noch´ne Chance Tokio
oder zwei
oder lass mich wenigstens
der Engel in der Hölle sein Hotel
Schala la la la
schala la la la
schala la la la Beichte
Schala la la laaaaaaaaaaaaaaa!!!!
Hey,Teufel komm raus!
Ich hab dich gesehn Songtexte
und noch die Hoffnung
du wirst mich verstehn
Hey,Teufel kannst du Songtext
meine Beichte lesen
und dann mit Gott
nochmal drüber reden?!

Schwarz

26. dubna 2008 v 11:07 | (Marky) |  Texty TH-NJ
Die Welt ist umgekippt
Jeder Stein wurde verrückt
Angst haben wir nicht Tokio
Noch nicht
Was kommt ist unbekannt
Wir sind die letzten Meter gerannt Hotel
Es fehlt nur noch 'n Stück
und noch 'n Stück Schwarz
Der Blick zurück ist schwarz
Und vor uns liegt die Nacht Songtexte
Es gibt kein Zurück
Zum Glück, zum Glück Songtext
Kein Zurück, kein Zurück
Wo sind alle hin, Lyrics
die sonst mit uns sind?
Haben sie uns schon längst Lyric
verlorn?
Es ist dunkel hier im Licht
Es gibt alles und nichts Liedertexte
Und dafür wurden wir
gebor´n
Der Blick zurück ist schwarz Liedertext
Und vor uns liegt die Nacht
Es gibt kein Zurück Alle
Zum Glück, zum Glück
Kein Zurück, kein Zurück Tokio
Kein Zurück
Lasst uns die letzten Schritte rennen
Und dann die Spuren zusamm' verbrennen Hotel
Lasst uns die letzten Schritte rennen
Und dann die Spuren zusamm' verbrennen Schwarz
Komm mit, komm mit
Der Blick zurück ist schwarz Songtexte
Und vor uns liegt die Nacht
Es gibt kein Zurück Songtext
Zum Glück, zum Glück
Der Blick zurück ist schwarz Lyrics
Und vor uns liegt die Nacht
Es gibt kein Zurück Lyric
Zum Glück, zum Glück
Kein Zurück, kein Zurück

In die Nacht

26. dubna 2008 v 11:04 | (Marky) |  Texty TH-NJ
In mir wird es langsam kalt
Wie lang könn´ wir beide hier noch sein?
Bleibt hier
Die Schatten woll´n mich hol´n
Doch wenn wir gehen
Dann gehen wir nur zu zweit
Du bist alles was ich bin
Und alles was durch meine Ader fließt
Immer werden wir uns tragen
Egal wohin wir fahr´n
Egal wie tief
Ich will da nicht allein sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Ich höre wenn du leise schreist
Spüre jeden Atemzug von dir
Und auch wenn das Schicksal uns zerreißt
Egal was danach kommt das teilen wir
Ich will da nicht allein sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
In die Nacht…irgendwann…
In die Nacht…nur mit dir zusamm´
Halt mich sonst treib ich alleine in die Nacht
Nimm mich mit und halt mich
sonst treib ich allein in die Nacht
Ich will da nicht allein sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht
Du bist alles was ich bin
und alles was durch meine Ader fließt…

1000 Meere

26. dubna 2008 v 11:02 | (Marky) |  Texty TH-NJ
Die Straßen leer ich stell mich um
Die Nacht hat mich verlorn'
ein kalter Wind die
Welt erstarrt
die Sonne ist erfrohrn'
Dein Bild ist sicher ich trags in mir
über 1000 Meere zurück zu dir
zurück zu uns
wir dürfen unsern glauben nich verliern'
vertrau mir

Wir müssen nur noch 1000 Meere weit
durch 1000 dunkle Jahre ohne zeit
1000 Sterne ziehn' vorbei
wir müssen nur noch 1000 Meere weit
noch 1000 Mal durch die Unendlichkeit
dann sind wir endlich frei

Iirgendwo ist der Ort,
den nur wir beide kennen
lief alles anders als gedacht
der Puls in den Adern ist viel zu schwach
doch irgendwie schlagen uns
die herzen durch die Nacht
vertrau mir

Wir müssen nur noch 1000 Meere weit
durch 1000 dunkle Jahre ohne zeit
1000 Sterne ziehn' vorbei
wir müssen nur noch 1000 Meere weit
noch 1000 Mal durch die Unendlichkeit
dann sind wir endlich frei

Niemand und nichts nehm' wir mit
und irgendwann schaun' wir auf jetzt zurück
1000 Meere weit
1000 Jahre ohne zeit
1000 Meere weit
1000 Sterne ziehn' vorbei vorbei
lass dich zu mir treiben
ich lass mich zu dir treiben
vertrau mir

Wir müssen nur noch 1000 Meere weit
durch 1000 dunkle Jahre ohne zeit
1000 Sterne ziehn' vorbei
wir müssen nur noch 1000 Meere weit
noch 1000 Mal durch die Unendlichkeit
dann sind wir Frei
Lass dich zu mir treiben
ich lass mich zu dir treiben
1000 Meere weit

Tomův den V.díl (KONEC)

20. dubna 2008 v 12:54 | (Marky) |  FF-Tomův den
"A do prdele!" ulevím si. Blondýna ležící mi na hrudi se sveze k zemi.
"Heeey, žiješ Kiky?" zeptá se jí její zřejmě kamarádka.
"Jojo..." řekne a opře se zádamao stěnu výtahu, "Jen nemusím malé prostory."
"Fajn, ale jak se odtiď chcete dostat? Já nikam šplhat nehodlám!" ukážu na svojí nemocnou ruku.
"Počkej Tome, co to máš s rukou?" pohlédne na mě Kikyna.
"Možná by bylo víc fajn, kdyby ses zeptala Billíska!" hodim po bráchovi vražednej pohled ale ten stuuduje výtahovou desku.
"A můžeš s tím hrát? Jo mimochodem, já jsem Alica a to je Kikča." vyvalí oči Ala.
"Ne." odpovím suše.
"Ale...ale...vždyť tu máte mít koncert!!!"
"Spíš jsme měli mít." vysvětlím jí a chci pokračovat, jenže mě přeruší Bill.
"A mám to!" zvolá a vítězně se na nás podívá. Když ale vidí, že s náma třema to nic neudělalo a že se ani nechystáme k žádnému aplausu, svojí radost odůvodní.
"Zazvonil jsem na recepci! Oni sem přiběhnou pustěj výtah a my budeme moct jít fuč!" usmívá se.
"Super...už aby to bylo!" pronesu smířlivě a při tom pozoruju holky, které se rozbrečely. Pár minut ticha, přerušované jen lehkými vzliky, jsou pro mě absolutním peklem. Najednou se však Kikča zvedne ze země a pevně mě obejme. V tom oklamžiku se výtah konečně rozjede a když se otevřou dveře Kiky mě nepustí, ale přitáhne si mou hlavu a začne mě oblizovat. Z jejího sevření se snažím vymanit, ale má celkem sílu. Když se mi to konečně povede, otočím hlavu směrem k otevřeným výtahovím dveřím, které jsou přecpané fotografy. Cejtim jenom, jak mi Bill poklepe na rameno a pošeptá, ´Dělej jdem!´.
Sám jsem rudej až za ušima, a ani se s těma dvouma slepicema nerozloučím. Moje dvojče na ně lehce kejvne hlavou a nad Kikynou zakroutí hlavou. Ta jenom přez haldu lidí křičí, že mě strašně miluje. Po pár minutách se konečne dostanem ven a zdrháme k nejbližšímu taxíku...
"Co to bylo?" tážu se otřeseně a nacpu si do pusy plnej balík žvejkaček.
"To fakt netuším, ale vsaď se, že to bude ve všech novinách a v nějakejch bulvárech si k tomu určitě napíšou svoje."
"To je fakt dneska den!!!!! Nejdřív Tera, pak ruka, teď tohle!" zuřím.
"Pánové nechcete náhodou někam jet?" přeruší nás řidič a Bill mu obratně vyslepičí hotel ve kterém jsme ubytovaní. Celou cestu jsem sticha a ani Bill do mě nějak nereje a to se moc často nestává. Když konečně dorazíme na místo a vystoupíme z auta, Bill zaplatí a já stačím mezitím zapadnout do nějakého hnnsného bahna.
V budově se Bill postaví k výtahu, na který čekají už tři lidé. Nějaký starší pán a dvě náctileté holky. Svižně zatahám bráchu za cedulku od trička a prohlásím:
"Nechceš jít radši pěšky?"

Tomův den IV.díl

20. dubna 2008 v 12:52 | (Marky) |  FF-Tomův den
...že se usmíwá.
"Je to jen naražené pane Kaulitz," řekne a pak spiklenecky dodá, "ale stejně wám to přewážu obwazem, kdybyste třeba chtěl postrašit bratra."
Rozesměju se, i když skutečnost, že zítřejší konzert odpadá, mě wrátí zpět do reality.
"Děkuji a kdy už budu moct zase brnkat na kytaru?" zeptám se sklesle.
"Už za týden o tom nebudete ani wědět!" ujistí mě s úsměwem a pokyne směrem ke dweřím.
"No tak to mám napětkrát zlomený, půjdu na operaci a na kytaru už nesmím ani šáhnout." oznámím sedícímu Billowi w čekárně. Jen na mě s hrůzou pohlédne. Mám pocit, že dostane infarkt.
"Co-cože?!" wyprawí ze sebe za chwilku.
"No jo. Kapela je w tahu." zahlaholím a máwnu na zbytek lidí w čekárně, kterou během těchto slow opustím. Bill mě za pár minut dožene a wypadá, jakoby nemohl dýchat.
"Ty? Teď? Sme úplně na wrcholu?!" plácá a wypadá, že se každou chwilku nerwowě zhroutí, "Doprdele! Já sem takowý howado!!!" Nadáwá si a mě dojde, že už ho nechci dál trápit. Ukážu mu dwa překřížený prsty a nastoupím do wýtahu, kterej práwě přijel.
"Co? Ty...ty!!!" wlétne mi do náruče a pak mě začne škrtit.
"Heeeej! Brácha! Počkej! Sice neumírám, ale až tak zase zdrawej nejsem!"
"A co teda našemu welewáženýmu Tomíškowi je?" zeptá se mě s jiskřením w očích.
"Welewážený Tomíšek má naraženou pacičku..." schrnu celou doktorowu řeč do pár slow, ale konec si nepatrně pouprawím... :-) "A do konce týdne musí odpočíwat!"
"Takže zítřejší konzík je w háji zeleným?!" táže se wážně a mě nezbýwá než přiswědčit. Bill na mě udělá smutný oči a pak jde nowinku zawolat zbytku bandu. Tak to bysme měli. Dneska je wážně den D... :( Nejdříw Káťa s Dawidem a teď ta ruka...náladu už mi sprawěj jenom pěkný baby w nějakém klubíku.
"Tak...wyřízeno! Kluci slíbili, že obwolaj manažera a zhádaj se sním za nás." otočí se ke mně Bill a začne twořit mámě domů SMSku.
"Fajn a mi..." chci mu nawrhnout plán, ale má mě prohlídnutého docela dobře...
"...ne! Do žádný putiky s teboou nejdu!" wyjede, ale koutky úst mu cukají do skrýwaného úsměwu.
"Ale bráško...a co to piwko, co na nás čeká...a ty holky?" zadíwám se na něj. On wšak má na práci něco jiného...
Dweře wýtahu se otewřou a downitř wplujou dwě sladký roštěnky.
"Ahoj." usmějou se na nás a opřou se o stěnu wýtahu.
"Čau!" wrátíme jim úsměw. Bill se trochu odwrátí a dál se wěnuje psaní zpráwy na mobílku. Podle jeho chowání mi dojde, že nějak nestojí ani o jednu z nich. I já si je pořádně prohlídnu a poklesne mi brada. Dojde mi, že s tim "sladký roštěnky" sem se dost seknul.
Jedna má na sobě bílí průhledný swetřík a pod ním děsnou babkowskou podprsenku. Wlasy má spletené do úhledného copu, kterej jí wlaje až k ošoupanejm mrkwáčům nejistý barwy, které zakončují černo-čerwené kecky. Při úsměwu odhalí hezké bílé zoubky. Docela by ušla - teda, až na to oblečení!!!
Ta druhá je pro změnu wyparáděná a oblečená podle poslední módy, ale zřejmě si ze swých mírně zažloutlích křiwých zubů zapomněla setřít zbytky ohawně rudé rtěnky.
Teď už se jen modlím, aby to nebyly naše faninky, ale bůh mě dnes oprawdu nemá rád...
"Kluci...dali byste nám autogram? Prosím prosím..." wkouzlí "rtěnkowý" úsměw módní hwězda. S Billem se na sebe podíwáme a bez mrknutí wíme, že na ně máme naprosto stejný názor.
"Fajn." pronesu odměřeně a nejistě se podíwám na mrkwáčowku, která si sundala swetřík.
"I na ramínko od podprsenky?" zamrká na mě, ale já mám w tu chwíli co dělat, aby mě neodwezli. Bloncka si to wyloží po swém a wraazí mi do ruky tlustý fix.
Juknu na Billa, kterej zadržuje wýtlem. Očima wyhledám brunetu se rtěnkou na zubech a hlawou kýwnu směrem k Billowi. Usměje se (proč?!) a swůdně se wydá za mím bráchou. Já mám co dělat, abych té swojí tu podprsenku nestrhl. Ne proto, abych mohl obdiwowat její malá prsa, ale abych se už na tu wolánkowou kozenku nemusel díwat.
"Tady prosím." zašeptá mi do ucha a snaží se mě do něj kousnout. Ještě, že je tak malinká a pořádně na něj mě nedošáhne. Podepíšu se a doufám, že se oblékne, ale jí se do toho nějak nechce. Jen se mě pořád snaží rafnout do toho ucha. Začínám couwat. Kouknu se na swé dwojče a sem rád, že w tom nejedu sám. Rtěnkowka se ho snaží políbit. kouknu se na odpočítáwat pater, kdy už tahle denní můra skončí. Uf, poslední patro, ulewí se mi, když w tu chwíli to s námi zacuká, ař na mě blondýnka přímo spadne...

Tomův den III.díl

20. dubna 2008 v 12:51 | (Marky) |  FF-Tomův den
"To tě nemusí zajímat!!!" wyjede na mě tak rychle, že se leknu a omylem uklouznu po wodě a upadnu.
"Au!!!" ječím a držim si ruku, "Ty wypatlanče! Ty...ty!!! Au!!! Au!!! Au!!!"
"Brácho..." sedne si na bobek a koukne na mojí modrou ruku, "To sem nechtěl... Co máš s tou rukou?"
"Wůbec nic! Sem úplně w pořádku!" pronesu ironicky. Sem na něj pěkně naštwanej. Co si myslí?! Kwůli tomu howadu sem si snad normálně zlomil ruku?!
"Ukaž." začne mi ručičku pomalu prohmatáwat a já nedokážu skoro protestowat. Jen ječím a pomalu mi bolestí začali wyhrkáwat slzy.
"Di někam Bille! Ty jo...neumíš bejt nepatrně něžnej nebo se o to alespoň snažit?!"
"Promiň...já...tohle sem fakt nechtěl..."
"Počkej! Co si fakt nechtěl???" wywalim oči.
"Zřejmě sis kwůli mě zlomil ruku." oznámí mi a okamžitě kousek odběhne, protože wí, že by asi jednu schytnul.
Když se zpamatuju, jen potichu zašeptám: "Mohl bys teda alespoň někoho zawolat ty lupiči mích nadějí?" zawiju smutně.
"Ehm...jo." otočí se a zmizí we dweřích.
Já ho zabiju, zabiju, zabiju! Zejtra máme konzert a já tam jako budu hrát místo na kytaru na berle?!
Za pár minut se wrátil Bill z nějakejma typama co mě ruku prohmataj (něžnejc než Bill s-D).
Pak mě naložej do sanitky na rengen. Bill jede sice se mnou, ale ani jeden nemluwíme. Chápe, že jestli mám zlomenou ruku asi nebudu moct hrát na kytaru a w tom případě nebude žádnej konzert.
"Tome?" prolomí nakonec nekonečné ticho Bill.
"Co je?" zawrčím. Na ty jeho omluwný řeči mám fakt náladu. Jenže brácha mě přeweze.
"Jaktože si byl wůbec doma?"
"Co?"
"Jaktože si byl doma?" opakuje a propaluje mě očima. Wí, že se něco stalo.
"No...pohádal sem se s Katkou."
"Proč?" newzdáwá se. Je jako štěnice. W tom mě napadne jednoduchej důwod na kterej by mohl Bill jednoduše naletět.
"Přiwedla si na to rande kámošku a chtěla abych na rande šel s tou její oškliwou přítelkyní a ona, že by jako chtěla Gustu..."
"Gustava?!"
"Jo! A wíš co ještě? Říkala o tobě, že nejseš můj bráha, ale ségra!!!" bože, co sem to řek?! Já už ty bulwáry číst nebudu.
"COŽE?!"
"Fakt!!!"
"No tak to se ti ani nediwím." usměje se. "Tome?"
"No?"
"Zlobíš se hodně?"
Teprwe teď si zase uwědomím, že kwůli němu nebudu moc asi 3týdny hrát na kytaru, ale tentokrát mě to rozesměje.
"Ani ne. Přece ještě není stoprocentní, jestli to mám zlomený, ne?"
"To není, ale kdybys měl...tak..."
"Uwidíme." utnu rozhowor, protože mě wlastně dojde, že sem na té zemi skončil kwůli otázce, na kterou mi stejně ještě neodpowěděl. "Proč si nechal tu puštěnou wodu?!"
Bill úplně zrudne a sklopí oči. "Wíš jak si mi ráno řekl, že za to nemůžeš, že sem ještě z nikým nespal."
"No?"
"No...tak sem se wysrpchowal, nalíčil se a chtěl si potom make-upu ještě umít ruce, tak sem pustil wodu a pak mi došlo, co si mi wlastně řek. Naštwaně sem se sebral a šel wen."
"A proč si šel wen tak rychle a nezawřel ani wodu." začínám se usmíwat, protože mi dochází kam tím Bill míří. Dojde mu to.
"No bože! Tak sem šel hledat nějakou holku, no a?!"
"Aby si se s ní wyspal, co?"
"Hmmm."
"Bille?" pohladím ho po wlasech, "Sem starší a mám wíc sexuálních zkušeností než ty a něco ti řeknu: Nechtěj se wyspat jen tak z nějakou. Musíš wědět, že je to ta prawá. Znám tě a wim, že pokud o tom nebudeš sám přeswědčenej, nebudeš si to moc ani užít."
"Hmmm. Díky Tome." Chwilku na sebe zíráme a pak se rozesmějeme.
"Tak pánowé, sme tady!" řekne nám řidič sanitky a odwedeme mě k rengenu. Během deseti minut už můj orázek drží doktor.
"Tak co s tím mám?" ptám se nedočkawě. Doktor se otočí a když mu pohlédnu do twáře zjistím...

Tomův den II.díl

20. dubna 2008 v 12:49 | (Marky) |  FF-Tomův den
Nasadím trochu naštwaný wýraz, ale přesto se mi zdá, že je na mě widět, že mám radost z toho, že přišla. Každou chwilku to někde zabliká, ale moc tomu newěnuju pozornost...zřejmě se mit o jenom zdá. Přesto se otočím na druhou stranu a dělám, že ji newidím.
"Tome? Hádej kdo to je!" přikreje mi někdo oči dlaněmi. Má nějakej jinej hlas, možná je nerwozní...napadne mě...ale to se mi asi jenom zdá...
"Káťo!" zašeptám, otočím se a wrazím jí pusu. Jsem na sebe pyšnej, jak rychle sem to dokázal... Teda spíš bych na sebe byl pyšnej kdyby ten dotyčnej byla Káťa. No a nebo kdyby to byla alespoň holka...
"Co to wywádáš?!?!" zajíkne se David, jeden z mejch dobrejch kamarádů, na kterého sem poslední rok neměl naprosto čas.
"Já...eh...já...myslel..."
"Ty seš normálně teplej!" zařwe přesně w okamžiku, kdy se Káťa opře o stěnu altánu. Z jejího wýrazu je jasně poznat, ža nejen wšechno dobře widěla, ale skoro wůbec nic neslyšela, až na ten Davidůw řew.
"Já wám to wyswětlím..." snažím se nerudnout. Widím jak Káťa jenom zakroutí hlawou a řekne:
"Můžeš začít."
"No...já sem tě támhle widěl," ukážu kousek od altánku, kde sem dneska poprwé spatřil Katku, "pak sem se od tebe otočil a nakonec mi někdo zakryl oči a tak sem myslel, že si to ty!" koktám jako malej kluk, ale se swou obhajobou sem spokojen.
"Ty si si mě splet s klukem?!" zařwe Káťa přes celej park. Zase to nepřijemné blikání. Co to sakra je?!
"NE!!! Teda..." newím, co ji mám na to říct, má wlastně prawdu, "...jo."
"Ty buzerante!" zaječí. Sem oprawdu "takhle" malinkej, protože už po nás kouká wšechna ostatní populace parku. "Ty doufám teplej nejseš." otočí se na Davida, kterej na mě wrhá nechápawé, ale přesto wražedný pohledy. Jen ji oznámí, že "on" narozdíl ode mne teplej není. "Fajn." spokojí se s odpowědí Katka, "Tak a nechceš se mnou jít někam na zmrzku?" Ona ho normálně pozwala na rande!!!
"Jo moc rád!" zwolá Dawid a oba mě bez rozloučení opustí. Já sem totálně w šoku. Nejen, že si celej park myslí, že sem na kluky a nějaký roštěnky se támhle tlemněj a ukazujou si na mě, tak to wlastně rozhlásí holka, se kterou sem měla dneska rande. A ještě tu furt něco bliká!!!
Když se tak trošku wzpamatuju, dostanu záchwat smíchu. Tohle není nornální! Kráwa! Když si to ani nenechá wyswětlit, je to její problém, já můžu mít mnohem lepší! A to že sem se splet? No a co? Není to prwní ani poslední omyl w mém žiwotě, tak co!
Stejně sem z toho trošku w šoku, ale přesto wstanu a jdu zpátky směrem k taxíku. Teprwe teďka mi dojde, že newim, kam wlastně chci jet. Nejdříw se skočím někam nadlábnout a pak pojedu do hotelu. S trochou štěstí se šel Bill taky někam prowětrat a kdyžtak si něco wymyslím.
Dole w recepci si wyzwednu klíč a pomalu se loudám po schodech nahoru do našeho pokoje. Wýtah mi pro změnu ujel. Když konečně zachrastím klíčem w zákmu a otewřu, prwní co uslyším je woda. A nejenom, že ji slyším! Já ji dokonce i widím!!!
"BILLE!!!" zaječím a zdrhám do koupelny, kde uwidím tekoucí wodu jak se walí přes práh. Rychle jí wypnu.
"Ty jeden de...BILLE!!!" lítám po pokojích, ale Bill nikde. Rychle se kouknu na tu spoušť co zanechala woda. No...mohlo to být horší. Asi zapomněl zawřít wodu.
"Heeeeeeeej! Je někdo doma?!" uslyším Billůw hlas.
"Jo a můžeš mi laskawě wyswětlit, co si tu dělal?!" wyjedu na něj a snažim se nešlápnout do weliké louže na podlaze.
"Doprdele!" ulewí si a smutně se po mně podíwá. "Sem idiot."
"Ale wždyť to nic není!" musím se pousmát, "Možná má tenhle hotel hezkou uklizečku."
Bill se usměje a zawoláme na recepci.
"Hele, brácha, a můžu mít dotaz?"
"Jo." podíwá se po mě Bill trochu wyjeweně.
"Co si to tu wůbec prowáděl, že si nechal puštěnou wodu?!"

Tomův den I.díl

20. dubna 2008 v 12:46 | (Marky) |  FF-Tomův den
"Tome..." Co to je??? "Tome..." To je ale hezké jméno... "No tak sakra wstáwej ty lenochu!!!!!!!"
"Ech...co blbneš brácha???" posadím se na posteli a zadíwám se na černowlasého kluka s řasenkou w ruce. Bože...jsme si fakt dost podobný...kdyby si Bill nechal udělat dredy, neobarwil si tehdy wlasy a přestal se malowat, jsme úplně stejný...
"Je deset." oznámí mi a pádí zpět do koupelny.
Deset? Tak co mě ten blázen budí??? Asi si ještě schrupnu...
"Radši bych se šel připrawit, bejt tebou..."
Ježiš ten mě dneska štwe! "Připrawit na co?"
"Tak ty mě včera zbuzeruješ, abych tě nezapoměl wzbudit a teď ani newíš proč!" směje se.
"A jak předpokládám, ty mi to asi neřekneš, co?" jako...fakt by mě zajímalo proč sem se nechal wytáhnout z postele takhle brzo...
"Omyl, ale příště bys na swoje rande zapomínat neměl!!!"
Ouwej, já mám rande!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A zrowna s Káťou!!! Zmateně se kouknu na hodinky a zjistim, že si s Billem powídám už čtwrt hodiny. A sraz máme we jedenáct. A jejda...když si spočítám, že cesta mi trwá půl hodiny, tak absolutně nestíhám! Jako střela wylítnu z postele a předběhnu Billa na cestě do koupelny.
"Tak teď už si ze mě oprawdu děláš srandu!" slyším jeho hlas za zády, ale je mi to upřímně jedno.
"No fajn...ignoruj mě!" pronese ironicky Bill když mu přibouchnu dweře před nosem. Strhnu ze sebe trenky a rychle wlezu do sprchy...
"Áááááááááááááá! Bille ty si se zbláznil!!!" zařwu, když se na mě dopadne ledowá woda, která mě maximílně wzbudí.
"Co zase chceš?" wlétne do koupelny. Ouwej...zapomněl sem zamknout.
"Ty seš normální magor! To se sprchuješ úplně ledowou?!"
"Ty naděláš...Zkoušel sem otužowání..."
"Jo! Na mě!!!" už se mi zase směje. Někdy je to s ním k newydržení. "Jo a byl bys tak hodnej a zwládnul na wečer někam wypálit?"
"Bože, ty bez toho sexu oprawdu nemůžeš bejt ani minutu..."
"Za to, že ty si ještě s nikým nespal ti já nemůžu!" otočí se a smutně odejde. "Brácho! Promiň!!! Já to tak nemyslel!"
No nic na wíc omluw nemám čas. Mám už jenom deset minut. Osprchuju se horkou wodou, wyčistim si pořádně zuby a letim se obléknout.
"No tak čau!" loučim se s Bille, kterej mě, ale ignoruje. Asi sem ho pořádně naštwal. No, wečer si to u něj snad wyžehlim.
Když už mě wýtah hotelu, we kterém teďka bydlíme sweze úplně dolů, dojde mi, že nemám kšiltowku. Tak to je moc!!! Bez kšiltky nejdu. Ne! Jedu zase nahoru.
"Billéééééééééééé!" Ječím za dweřma, protože sem přišel i na to, že jsem si dole na recepci zapomněl klíče. Dweře klapnou a já jen spatřím záda swého dwojčete. Čapnu kšiltowku, ale we dweřích se ještě otočím.
"Bille...?" silueta přede mnou se zastawí. "Rád bych mluwil s tebou, ne s twými zády..." Asi pět wteřin přemýšlí a pak se otočí. "Promiň brácho, já sem to tak oprawdu nemyslel. Omlouwám se."
"Fajn, ale teď už by si měl letět, protože už máš je dwacet minut!" řekne a pomalu se na mě usměje. Pak už wážně zaklapnu dweře a zjistím, že mi práwě před nosem ujel wýtah. Bože! Rozeběhnu se ke schodům a když sem konečně dole chytnu si taxíka. Patnáct minut. Příště jedem do jednopatrowého hotelu!!! Ten snad seběhnu rychleji!!! Proč ještě nejede?! Ježiš já mu neřek kam!!! Rychle chybu naprawim a konečně swištíme po německých silnicích.
Za dwacet minutek už stojím na kraji krásného parku. Skwělé! Jdu o pět minut pozdě!!! Co nejrychleji běžím k blízkému altánku. Možná budu mít štěstí a Káťa se opozdí jako já! Není tady...uf!!! Sednu si a dělám pana čekajícího. Při tom se snažím zakrýwal udýchanost po běhání.
Eh...Za dwě minuty čtwrt? Že bych se z postele wypotácel zbytečně?
Za minutu čtwrt...co? Jako co když nepřijde? Eh...jako to sem sem jel zbytečně? Ona nepřijde? To se budu muset na celej den někam zašít, protože takowej trapas bych před Billem nikdy nepřiznal.
Čtwrt! Přesně patnáct minut zpoždění! Už se chystám wstát, ale w tom spatřím krásnou brunetu s hnědýma očima...

Já ho prostě nenávidím XXIV.díl (KONEC, BOHUŽEL NE HAPPY)

20. dubna 2008 v 12:43 | (Marky) |  FF-Já ho prostě nenávidím
Ne,ne,ne!!To nemůže být pravda..Hodím po klukách letmý pohled..Všichni jsou zhrouceni v slzách..Až na Toma..ten v klidu sedí na lavici přede dveřma a dívá se do zdi..Asi z toho začal cvokatit...Ale já z toho taky nemůžu...Okamžitě začnu utíkat..Nevím,kam a kudy,ale vím..že musím VEN!!ON ZEMŘEL!!Nežije,Bože můůůj!!!Slzy ani nestačí stékat po tváři..Řekla bych,že jsem v tomhle okamžiku ten nejnešťastnější člověk na světě!!!Když doběhnu na konec chodby dám se doprava...V slzách bloudím po nemocnici..až konečně narazím na výtah.Nervózně stisknu 1 místo P ..a i to mě dovede k slzám....Když se dostanu z nemocnice..Utíkám..Magdeburg sice znám jenom malilinko..zato tu znám jedno místo...Na které se musím mermomocí dostat...Vyletím ze dveří,strhnu s sebou asi deset nadávajících lidí...ale to je teď úplně jedno!!!Běžím,běžím,brečím...a nevím,co mám dělat..Jsem příšerně nešťastná...Až doběhnu na místo...které se mi zdá ideální.Náměstí - kašna...Sednu si k ní a rozbrečím se...takhle jsem snad v životě ještě nebékala...Tady jsme se s Billem vždycky setkávali...ale už nikdy...NIKDY!!!!On mi odešel..opustil mě...A já mu chtěla říct,jak hrooozně ho miluju!!Neví to!!A už se to nikdy nedozví..!!Bez Billa jsem NIC!Nechci bez něj dál žít...Rozběhnu se dál od kašny,hodím na ni poslední pohled...Utíkám dál..dál..na to místo...Sem jsme vždycky s Billem chodili na procházky...do parku..Poblíž parku je MOST..Obrovský most,pod kterým protéká Labe..Opatrně se připlížím až k němu..Ruce i nohy se mi chvějí..Sednu si na něj..Vytáhnu mobil a všem osobám..které miluji napíšu rozlučnou SMSku..Vím,že to bude bolet hooodně lidí,ale já to udělat musím!!Při vylézání na zábradlí myslím na Mamku,babičku,Aničku,Hanku,Honzu,Toma,Gustiho,Georga...na to málý co se má mamce narodit...Miluju je všechny...ale nic se nemůže vyrovnat lásce,kterou cítím k Billovi...,,Už jdu,miláčku..´´zašeptám a už stojím na zábradlí..Je to hroozná výška..Pod mnou vydím protékající řeku,vlnící se...Je volná,nic jí netrápí...Závidím jí to...Jdu za ní a za Billem!V tu chvíli mi však začne vibrovat mobil v kapse...Volá Honza..Nechci s ním mluvit...Už četli mou SMSku...a chce mi to rozmluvit..Ruce se mi klepou..Vezmu mobil do ruky a hodím ho do vody...stejně jako celý svůj život...Jdu za Billem...už je čas,cítím to!!Opatrně zvednu jednu nohu do vzduchu a...zavřu oči..zvednu ruce a SKOČÍM...!!!!




V ten okamžik přiběhl k mostu člověk...Mladý muž..Viděl padající dívku..Hned ji odsoudil...Stejně jako většina dalších lidí..Nevěděli,že tohle byla jediná cesta vysvobození.Nevěděli,že chtěla pryč z tohohle světa...A nevěděli také,že tak jako si vzala svůj život...vzala život i tomu malému cosi,co se tvořilo v jejím břichu,nevěděli,že byla TĚHOTNÁ,stejně tak,jako to nevěděla ona sama!



A co bylo dál?


Tom se po smrti Billa zbláznil..Nemohl dále žít bez svého věrného dvojčete..A skupina TOKIO HOTEL se rozpadla..
Anička se přestěhovala do Německa.A stále chodí na hřbitov za Markétou a Billema a do blázince za Tomem..Věří,že bude jednou zase v pořádku
Babička Markéty dostala ještě před Markétiným pohřbem infarkt.Zjistilo se,že měla nádor na mozku.
Matka porodila svou druhou dceru.Svůj smutek v sobě ukryla a začala nový život.Na Markétu však nezapomněla.
Honza se Markétě před její smrtí snažil několikrát dovolat,aby jí zopakoval,že ji vážně miluje a věří ji..Bohužel se však nedočkal.

Hanka si ze smrti své kamarádky skoro nic nedělala.Už dávno před jejím odjezdem do Německa,totiž sledovala vztah Markéty a Honzy a snažila se jim ho překazit....Byla zaúkolovaná od Kláry..

Moc se omlouvám,ale tenhle díl už jsem měla napsanej dávno...a tak to prostě JE.Život jde dál.Život není jenom to dobrý a občas nastane i špatnej konec... Kopírujte jen se zdrojem prosííím...


source : (Já) (c) http://tokiohotel-twinst.blog.cz/